Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Ennstálské alpy 30.6. - 1.7.2007 (do nového okna).
Termín: 29.6 - 1.7.2007
Spolubojovníci (po autech): Skřítek, Jóža, Péťa; Lenka, Hanz, Vlado, Straky
Rok se s rokem sešel a je na čase se vypravit do míst, kde jsme sice už někdy byli, ale zase jsme to na parkovišti pěkně rychle (ráno)
otočili a odjeli... Ano ano! Na plánu jsou opět Ennstálské alpy. Tentokrát však máme smělejší plány než navštívit Písek:-) (viz:
deník, fotogalerie).
Tato akce také byla premiérová pro naše nové vozítko - našeho Kvída:-)
Den první (pátek 29.6.2007)
Praha - parkoviště u Gstatterboden
Opět vyrážíme nám známou cestou přes Dolní Dvořiště směrem na Salzburg. Aby bylo jako že jasný, že pokročilá technika a
moderní technológie zasáhly i nás, jede Hanz podle GPS navigátoru. Nutno říci, že to docela fungovalo. Tedy pouze do chvíle,
než se Hanzovi nezdála jedna odbočka tak odbočil po svým. A skončili jsme obě auta vedle sebe ve slepé uličce u benzínky:-)
(Poznámka: Tento kuloární drb mám od jistého spolujezdce Hanze...). Ale po chvíli koukání do mapy (zlatá mapa:-)) bereme správný
směr a dojíždíme k Gstatterbodenu.
Chvíli hledáme naše známé parkoviště, ale nenalézáme. Podle mapy se orientujeme a jsme drtek
jinde. Takže bereme spojovací silničku a jedem. Naše spanilá jízda však končí u stažených závor. Vylézáme z aut a dáváme
bojovou poradu u spuštěných šraněk. Jako odborníka na věci kolejové a drážní se ptáme Péti, co si o tom myslí (šraňky dole někde
v alpách a kolem půlnoci). Péťa zkušeně odpovídá: "Pojede vlak" :-) Tak ještě chvíli postáváme a opravdu přijíždí vlak. Závory se zvedají a my pokračujeme.
Chvíli po jízdě po hlavní silnici mě lehce probudila ze zaslouženého spánku za volantem srnka na levoboku. Akorát jsem zahlídl
hlavu kousek před předním sklem. Ona couvla zpět, já poskočil s autem doprava a v poho:-)
Zaparkovali jsme na parkovišti, vystoupili, obhlídli možnosti a začalo pršet. Trudomyslné myšlenky jsme zaháněli vtipem:-)
Využili jsme aut (holky) a místních laviček a stolů a šli spát.
Den druhý (sobota 30.6.2007)
Kummerbrücke (572 mnm) - Hesshütte (1695 mnm) - Hochtor (2369 mnm) - Hesshütte (1695 mnm)
Ráno je standardní jako všechny - nikomu se nechce vstávat.
Plachtové městečko
prostě spalo. Všichni (
1,
2)
prostě spali:-) Po chvíli rámusení se však začaly spící objekty měnit na známé osoby.
Přejeli jsme na parkoviště u Kummerbrücke (572 mnm), sbalili, zkalibrovali hodinky a vyrazili. Vyrazili jak jinak než
do kopce.
Kolem 9:15 přicházíme k
vodopádům.
Podle nich se také tato cesta jmenuje "Wasserfallweg".
Další cesta vedla překvapivě do kopce a místy byly i zajištěný místa (lehká ferrátka) a
žebříky.
Na Hesshütte (1695 mnm)
přicházíme akorát v poledne. Je to celkem příjemná bouda hlídaná těžkým
trhačem.
Zde jíme
a ubytováváme se (€8,50/noc s AV). Po O vyrážíme na nejvyšší horu Ennstálských alp, na Hochtor (2369 mnm). Je to opět docela do kopce a rychle
nabíráme výšku. Ale ty
pohledy
prostě stojí za to!
Když jsme se vyškrábali na vrchol stěny, která byla vidět z chaty, všichni jsme si bláhově mysleli, že vrchol je již na dosah.
Opak byl však pravdou. Při prvním pohledu se zdálo, že je to ještě pěknej kus cesty. Cesta však nešla přímo, přes viditelné
tři vrcholky,
ale k naší úlevě vše obcházela zleva. Takže nás čekal již jen příjemný
skoro traverz a
krátký stoupáček na vrchol. Zde jsme byli před 15tou. V nohách máme dnes převýšení cca 1800 m!
Posvačili jsme, udělali
obvyklou vrcholovku
a kochali se zaslouženými
pohledy na krásnou krajinu.
Není tedy divu, že se nám dolů
moc nechtělo:-)
Chvíli po 18té jsme byli zpátky na chatě. Večer jsme dali večeři, zatrapasili s neobjednaným jídlem, snědli ho, pohádali se
a šli v klidu po etapách spát:-)
Výškový profil trasy je zde:
Ennstal-profil_30_06_2007.pdf (Kummerbrücke - Hesshütte),
Ennstal2-profil_30_06_2007.pdf (Hesshütte - Hochtor - Hesshütte)
Den třetí (neděle 1.7.2007)
Hesshütte (1695 mnm) - Planspitze (2117 mnm) - Kummerbrücke (572 mnm)
Ráno na pohodu vstáváme, snídáme, balíme a v 8:30
odcházíme.
Po kamenité cestě
docházíme na rozcestí kde se dělíme. Část jde rovnou do sedla a dolů a část si ještě vyleze na
Planspitze (2117 mnm).
S Péťou a Vladem mažeme na Planspitze, kde jsme asi za 30 min. Fotíme
vrcholovku a kocháme se
pohledem do více jak 1500 metrů hlubokého
sešupu.
Po chvíli to balíme a mažeme dolů. Najednou Vlado: "hele, tamhle nahoře sou naši a vrací se". Tak používáme vysílačky, které až do této chvíle nebyly
potřeba a využívaly se spíše ke konverzaci nevalné úrovně:-) A ejhle, došly baterky. Naštěstí bylo slyšet křikmo, takže si
předáváme základní info touto fungující prastarou metodou:-)
Všichni se scházíme na místě kde jsme se rozdělili a Straky informuje a o neslezitelnosti cesty. Prý s lanem možná, takhle ne:-(
Po podrobnějším průzkumu tohoto místa v mapě přikládáme větší pozornost nápisu v závorce: "Nur für Kletterer", o kterém jsme si až
doposud mysleli, že nás informuje o tom, že zde není pitná voda:-)))) Ne, opravdu nás nenapadlo, že v turistické mapě bude
turistickou značkou vyznačena lezecká cesta...
No, takže znovu na Planspitzi, ale tentokrát všichni:-)
Před půl jednou odcházíme a sestupujeme cestou 663, která se asi v půlce napojuje na naši výstupovou
Wasserfallweg.
Sestup je opět místy
zajištěn.
Na parkovišti u aut jsme před 15tou. Jdeme se vykoupat a osvěžit do řeky a vyrážíme domů.
Kousek za přechodem se opět stavujeme v oblíbené Kamenné hospodě a kolem půlnoci uklízíme Kvída na parkoviště v Radotíně.
Výškový profil trasy: Ennstal-profil_01_07_2007.pdf
Tak napodruhé se podařilo! Ennstálky, DÍKY!
