Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Trek v Julských Alpách 5. - 9.7.2006 (do nového okna).

Termín: 5. - 9.7. 2006

To sme takhle jednou byli se Skřítkem u Míši a Dáni na grilovačce a náhodou padlo, že jedou s partou do Julských Alp a že je ještě místo...

 

Den první (středa 5.7. 2006)
Praha - Velké Prisojnikovo okno - Mojstrana

Míša s Dáňou nás nabírají v Radotíně něco kolem 4:15. Dále uháníme nám už dobře známou cestou...
...v Kranjské Goře odbočujeme a stavíme na parkovišti u Koča na Gozdu. Zde se scházíme s posádkou zbylých dvou aut. Protože je odpoledne, plánuji první zahřívací výlet - do Velkého Prisojnikova okna.
Dojíždíme na parkoviště Vršič u Tičarjeva domu (1618 mnm) kde smluvně platíme 6€ za tři auta. Na rozcestí se dělíme na dvě skupiny. Jedna jdeme:-) do Velkého Prisojnikova okna ferrátou a druhá normálkou z druhé strany.
Moje skupinka ve složení Petr, Martin a samozřejmě můj Skřítek se souká do výzbroje a po překontrolování a malé instruktáži se směle pouštíme do ferrátky. Je přesně 15:00.
Je to standardní dobře odjištěná cesta. Nechybí samozřejmě žebříčky, sedýlka a úzký komínek ve kterém mám strach, aby Skřítek nepřišel o veškeré své poňadří:-):-)
Kolem 17-té se nám ukazuje Velké Prisojnikovo okno. Zde svačíme a odpočíváme. Po krátké pauze dolézáme a prolézáme obřím oknem. Kocháme se pohledy a děláme nutné oknové foto:-)
Protože je již 17:45 a my máme v 19:00 sraz dole na parkovišti, volíme sestup. Sestupujeme normálkou zpět k parkovišti.
Cestou si všímáme skalního obrazce. Skřítek si asi všímal natolik důkladně, že si nevšimla hovna, do kterého šlápla:-) Samozřejmě ho musela dostat z boty ven:-)
Chvilku po 19té jsme na parkovišti a odjíždíme zpět do Kranjské Gory a z ní do Mojstrany, kde máme v kempu zamluveny dvě chatky. Cestou jsme ještě lehce zdrženi bezstarostnými krávami, ale není to nic hroznýho.
V kempu se ubytováváme a radíme co zítra. Z předpovědi vím, že zítřek je poslední den, kdy má být ještě hezky. Na další dny jsou již hlášeny deště. Takže na ráno plánuji výstup na Triglav...

 

Den druhý (čtvrtek 6.7. 2006)
Mojstrana (641 mnm) - Aljažev dom (1015 mnm) - Ljukna (1758 mnm) - Triglav (2864 mnm) - Dom Planika (2401 mnm)

Po ukrutným ukecávání jsem tedy odjezd stanovil na ostudných 8:00. Samozřejmě se to nestihlo, takže odjíždíme v 8:30.
Autmo dojíždíme k parkovišti před Aljažev domem a v 8:50 odcházíme směr sedlo Ljukna (1758 mnm).
Fotíme gruppen foto u obří karabiny. Dále nás pak čeká již jen stoupání a stoupání.
Suťový bombónek dělá (nejen) holkám drtek problémy, tak s Martinem vybíháme do sedla, kde odkládáme batohy a vracíme se holkám pomoci.
V 11:45 jsme všichni v sedle.
Dáváme malou sváču a opět se dělíme na stejné družstva jako včera. Já se Skřítkem, Martinem a Petrem jdeme ferrátou Palavičiho hřebenem a zbytek jde normálkou na Tržaškou koču. Tam se rozdělili a Míša, Honza a Monča šli pod Triglav a holky, Dáňa s Míšou, šli rovnou na Dom Planika.
Moje skupinka nastupuje do ferrátky lehce po 12té. Nástup je drtek těžší. Je to taková dobrá selekce lidí... Taky jsme jich pár potkali, co se od nástupu raději vraceli.
Celý výstup je velmi krajinářsky vděčný.
Lezení po železe střídá škrábání se po cestičkách. Občas je však potřeba i zapojit "ruce - nohy":-) Výstup však není těžší než lezecky za II.
Po celou cestu máme spoustu příležitostí se kochat nádhernými výhledy.
Asi po dvou hodinách dolézáme k nejkritičtějšímu místu, kde se musí oblézt docela vypouklý balvan. Tento krok se dělá v místě, kde není vůbec zádně jištění a případný pád by asi nedopadl úplně nejlíp... Všichni však toto místo zdárně zdoláváme a pokračujeme dál.
Cesta nás vede krásným komínkem přes poslední věžičku a zní se již jen po suti a zbytcích sněhu dochází pod nástup na Triglav.
Pod tímto nástupem jsme kolem 15:30. Já jdu hledat signál a domlouváme s Míšou, kde a jak se sejdem. Doháním naše a společně stoupáme zprvu ferrátkou, poté již jen volně po kamenech k vrcholu Triglavu (2864 mnm).
Zde jsme v 16:45. Bohužel se zrovna zatáhlo, takže výhledové nic moc:-(
Po krátké pauze se dělíme. Skřítek, Martin a Petr jsou na dom Planika, já se vracím stejnou cestou pro Míšu, Honzu a Monču. Potkávám je asi v první třetině. Společně jsme na vrcholu v 17:40. I my sestupujeme krásným hřebínkem na Dom Planika (2401 mnm), kde už na nás čekají ostatní...
Na chatě je pěkně narváno a holky tak tak že ukecaly místa. Bohužel musely zaplatit dopředu a mě a Skřítkovy už zpětně Alpenverein neuznaly:-(

 

Den třetí (pátek 7.7. 2006)
Dom Planika (2401 mnm) - Triglavsky dom (2515 mnm) - Aljažev dom (1015 mnm) - Mojstrana

Ráno po snídani se opět dělíme na dvě skupiny. Tentokrát Míša, Dáňa a Míša jdou normálkou do doliny Krma, kam pro ně přijedeme autem a zbytek jdeme traversem a stoupákem na Triglavsky dom (2515 mnm). Zde krátce svačíme a v 10:15 odcházíme.
Pro sestup jsme zvolili Tominšekovu cestu. Je psaná jako lehké ferráta. Již však kousek pod chatou musíme cca 10m slejzat nijak nejištěné úseky. Je to tu opravdu zvláštní. Co by se jistit nemuselo tak to jištěno je a tam, kde by to člověk možná i drtek potřeboval, nic nejni...:-( No ale překonáváme i toto:-)
Další sestup je krásný. Přes velké položené plotny, sněhové pole a suť docházíme na rozcestí mezi cestami Prág a Tominšek. Na ukazateli je 2,5h k Aljaževu domu.
Hned ze začátku se nám nabízí krásný výhledy který ale jasně dávají najevo, kolik nás toho ještě čeká...
Při pohledu doleva vidíme cestu Prág a za ní sedlo Ljukna (1758 mnm).
Sestup a jištění je opět velmi zvláštní...
Kolem 12té přicházíme ke kritickému místu. Ferráta slézá asi 5 metrů do žlabu, tím traverzuje a pokračuje dále. Jenže tento žleb je teď pod sněhovým splazem. Vymejšlíme tedy varianty. Nakonec se mi zdá nejschůdnější tento splaz přelízt po skále nad ním. Při sestupu druhou stranou se proti mě škrábe suťoviskem Slovinec. Byl asi úplně out, pááč nereagoval ani na český, ani anglický ani německý varování, že prostě potřebuju slízt a že padaj kameny... Tak nějak sme se vyhli, ještě se mě ptal, kudy se to dá přelízt... Asi rozuměl opět úplný prd, pááč se začal drápat bůh ví kam... Prostě poděs! A to za ním ještě došly syn a manželka...
Já jsem tedy dolezl na druhou stranu a po zvážení jsem nalezl do splazu a vykopal stupy na druhou stranu. Zde jsme vybrali veškerej matroš co sme měli, zaštandovali v kramly a já jsem natáhl tohoto hada opět na druhou stranu. Připravili jsme krásný, jak Martin poznamenal, hot UIAA zábradlí:-).
Všichni naši úspěšně sešli a syn i manželka slovinskýho poděsa vyšly. Poděs nám ještě jako poděkování rozvázal hada a švihnul s těma všema karáblema o šutry...
Další sestup byl, až na pár krásných míst, spíše otravný a nebezpečný:-( Na tý suti to dost ujíždělo... Ale jako kompenzace byly ty krásný výhledy.
V poslední třetině sestupu se kluci odpojili a mazali dolů, pro auto a pro Míšu, Míšu a Dáňu.
Já s holkama jsme stihli ještě při sestupu zmoknout, ale vše proběhlo bez problémů. Tedy až na jedem krásnej Skřítkův uklouz a odřelprdel:-)
U auta jsme byli něco kolem 15:30.

 

Den čtvrtý (sobota 8.7. 2006)
Mojstrana - vodopád Savica - Bohinjské jezero - Mojstrana

Ráno romanticky snídáme a všichni vyrážíme k Bohinjskému jezeru a k vodopádu Savica.
Cesta vede spoustou serpentin. Takže Míša s Dáňou vpředu si to užívali a nám se Skřítkem vzadu bylo blbě:-) Po dlouhý hoďce a půl cesty jsme konečně u jezera. Projíždíme kolem něj až k parkovišti před vodopádama. Martin s Míšou vyndavají kola a jedou za námi kolmo.
Platíme parkovný a vstup k vodopádu. U něj jsme trochu zklamaný - drtek vody vytejká ze skály... No, zlatý Mumlavský vodopády:-)
Po "hodnotné" prohlídce se jdeme vykoupat do Bohinjského jezera a na břehu dáváme turnaj v žabičkách. Největší problém je najít vhodnej šutřík...:-)
Po koupačce odjíždíme do kempu.
Večer jdeme do nedalekého městečka nad kempem na večeři. Dáváme si 6x místní specialitu, 1x pizzu a 1x kalamáry. Postupem času se ukázalo, že kalamáry a pizza byly taky dobrá volba:-)
My experimentátoři jsme dostali obří houskový knedlík politý škvarkama a plněný nějakým tvarohovým sýrem s bylinkama... No, nebylo to špatný, ale bylo toho dost:-) Ale posuďte sami...
Při zpáteční cestě jsme se ještě zdrželi na nějaké místní oslavě, zatancovali a málem přišli o Petra o kterého měl veliký zájem jeden z místních "medvědářů":-)

 

Den pátý (neděle 9.7. 2006)
Mojstrana - Praha

Ráno odjíždíme. Cesta je opět v pohodě a klimatizace se sakra hodila:-)
Jediné drtek komplikace jsou při cestě po Čechách, kdy nás potkala nespočetná spousta kolon a táák... Ale i přes to jsme, sice po 9-ti hodinách jízdy, ale v pořádku dorazili domů...


Julky DĚKUJEME!

Zpět