Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Skialpy - Žiarská dolina 14. - 16.3.2008 (do nového okna).
Termín: 14. - 16.3.2008
Spolulyžníci: Péťa Bubák Bulis, Honza Petera
Pááč sem z hor Jizerských, mám rád zimu. Protože mám rád zimu, mám rád sníh. Protože mám rád sníh, mám rád lyže. A krom sjezdovek různých tvrdostí a rádiusů, běžek bruslařských a klasických, se u nás ve
sklepě krčí i lyže skialpové...
A je spousta lidiček, kteří by si rádi skialpy odzkoušeli. A protože mám ze zimy na běžkách i skialpech drtek natrénováno, nic nebrání tomu někam vyrazit. V mém plánováčku je jako jedna z lokalit pro výuku
skialpinismu oblast Žiarské doliny - Žiarská chata. Okolí je velmi skialpinismu nakloněné. Kopečky kam se člověk podívá a jen kousek od chaty. Navíc z většiny sjezdů vede sjezdík až k chatě. Je to sice nejlavinovější
oblast Tater, ale stojí za to!
Sepisuji klukům propozice a výbavu a udílím poslední rady před rezervací vybavení. Rezervuji chatu.
...o týden později...
S Honzou se potkávám v práci, hodinu před odjezdem. Přišel naštvanej, neseřízený lyže, bez baterky do pípáku a o spoustu peněz za zálohu a půjčovný lehčí. Lehce večeří a přebaluje věci. Mažeme na hlavák.
Péťa tu už čeká. Vlak má 40minut zpoždění. První pohled na Péťovi lyže - nemá ani brzdičky, ani řemínky. Ještě že mám brzdičky a vzal jsem pro jistotu i řemínky. Baterku do pípáku dostal, ale není nejčerstvější...
Máme koupena lůžka. 1 kupé, 3 postele, 2 ručníky, 2 pidimejdlíčka, 2 pidiminerálčičky a 2 oplatky - Péťa jede na režijku, mejdlíčko, minerálčičku ani oplatečku nedostane:-)
Odjíždíme místo ve 22:06 v krásných 23:00.
Den první (pátek 14.3.2008)
Praha - Liptovský Mikuláš - Žiarská chata (1325 mnm)
I přes to, že mě vlakteliér (to je jako hoteliér, akorát že ve vlaku:-)) přesvědčivým tónem večer ubezpečoval, že pilot vzniklou ztrátu dožene, přijíždíme do Liptovského Mikuláše se 45minutovým zpožděním. Je to přesně o
5 minut více, než bychom potřebovali ke stihnutí autobusu. Další jede až 9:30.
Všude všechno zavřené, tak snídáme a čekáme
na nádraží.
Protože je dost času, snažíme se rozluštit
záhadu nádražních dveří:-)
Tato záhada mě trápí již od mý poslední návštěvy Lipťáku (Skialpy v Nízkých Tatrách 01/2006).
Od autobusu
docházíme k parkovišti na začátek
parku. I přes velmi pichlavé připomínky spolucestovatelů na mou adresu ohledně výšky a kvality sněhové pokrývky to
vypadá dobře.
Pouštím se
do úpravy Péťovýho vázání a ejhle - vázání nejde zmenšit tak, aby do něj šla bota. Na lyžích, který sou 170cm velký je vázání XL. To je na botu větší než 11tka. A to měli kluci výbavu odzkoušenou a rezervovanou
více než týden dopředu! V Rockpointu... DĚS, Děs, děs. Co teď? Bejt to někde v alpách, kde je třeba na pásech jít někam kus na chatu tak je velkej problém. Každopádně jsme zvolili záložní variantu. Kluci si prohodili
lyže. Sice dvoumetrový Honza má lyže pro mrňouse:-) Péťu, ale aspoň něco. Každopádně z Rockpointu už nic!
První kroky
kluků jsou drtek nejistý, ale to se poddá:-)
Po pár krocích Honzovi dochází trpělivost a sundává z lyží pásy. Vůbec totiž nekloužou a lepí se na ně sníh. A i bez pásů mu lyže jedou ještě o něco hůř než moje - s pásama...
Výbava z Rockpointu je opravdu děsná! Lyže nenamazaný, pásy starý... Uff:-(
Za 2 hoďky máme před sebou
Žiarskou chatu.
Ubytováváme se,
přebalujeme a
vyrážíme
na první krátký výlet a první sjezdík na "sjezdovku".
Pásy dolů
a hurá do prvních obloučků:-)
(
1,
2).
Cestou ještě stavíme kousek nad chatou, kde zakopáváme pípák a trénujeme vyhledávání a sondování.
Je pátek a na chatě nikdo není. V jídelně je zima, netopí se a chatár nám oznámil, že topení zapíná až ?o půlnoci? Sedáme v jídelně a rozmýšlíme co pojíme. Nabídka jídel nic moc, tak dáváme polívku. Péťa de do guláše.
No, sme na tom skoro stejně. I guláš vypadá jak polívka. Honí nás mlsná, tak s Péťou zkoušíme plněné pirožky se slaninou. Název zní dobře, provedení již horší. Bohužel pro nás:-( Pirožky sou vařený ve vodě, skoro studený,
plněný něčím jako studená bramborová kaše a ta slanina asi bude těch 5 hnědých kvádříků navrchu. No, řekněme, kuchař nemá svůj den. A co závěrem? Všichni si dodáváme odvahu a jdeme do langoše se sýrem, cesnakem
a kečupem. A byla to opravdová tečka. Na talíř sme dostali kečupem a sýrem posypanou studenou gumoidní placku, ze které kapalo co-si. Nejspíš neslučitelná sloučenina vody a oleje. No, my odvážnější sme to natlačili,
Honza před koncem srabácky vzdává:-)
Na pokoji sme rozdělali něco na zub a
Péťu to zmohlo:-)
Kolem 3tí ráno se probouzíme zpocený - topení opravdu chatár kolem půlnoci pustil.
Výškový profil trasy: Skialp-Ziar_14_3_2008.pdf
Den druhý (sobota 15.3.2008)
Žiarská chata (1325 mnm) - Žiarské sedlo (1919 mnm) - No Name kopec - Žiarská chata (1325 mnm)
Dnes má být nejhezčí den. Venku je sice hnusně, ale věříme. K snídani dostáváme od chatára puntikatý párky a prý chleba a čaje co chceme - takže v ošatce máme dohromady 6 půlkrajíčků chleba a
každý hrnek čaje. Du si chleba přidat a dostáváme každý ještě po půlkrajíčku. Akci s chlebem tedy po chvíli ještě jednou opakuji. Pro čaj jsme si taky zašli, hrnky nám byly sebrány, nality a
dle teorie náhodného výběru opět rozdány. Pravděpodobnost, že jsem dostal opět ten svůj, je tedy 33,33..%:-)
Troufnul jsem si se ještě po snídani chatára zeptat, jestli mi nedá čaj do camelu. Prý dá, ale musím si ho koupit. Tak sem si napustil vodu.
Před půl desátou vyrážíme. Cíl je blíže nespecifikován. Je to způsobeno tím, že fouká, sněží a je vidět
docela prd.
Šlapeme
a místy se rozfoukává - věříme:-)
Dáváme pauzu a dochází nás skupinka, které jsme krásně vyšlápli stopu. Korigují náš směr a sdělují, že kudy-tudy deme do Žiarského sedla. Takže je rozhodnuto:-) Do
sedla
docházíme kolem 11:45,
fotíme,
svačíme a začíná se
vyjasňovat.
Sjezd je krásný a prodlužujeme si ho výjezdem na
Pod Homolkou.
Na sjezdu mi dělá Honza sérii krásných fotek. Krásných samozřejmě po umělecké stránce, ne po stránce techniky lyžování:-) (
1,
2,
3). A protože
je krásně a máme dost času,
šlapeme
ještě na přilehlý kopec, pracovně nazvaný "No name", který
sjíždíme.
Honza mi opět fotí sérii, tentokrát ještě hezčí (
1,
2,
3,
4,
5,
6).
Aby to Péťovi nebylo líto, fotí i jeho (
1,
2,
3,
4,
5).
No a pro velký úspěch ještě jeden výšlap,
focení
a opět krásný sjezd (
1,
2).
Kolem 16:30 jsme
před chatou.
Dnes je chata o poznání plnější. Péťa zariskoval a nechal si polopenzi, my jsme ji zrušili. Dáváme pro změnu hrachovou polívku a Péťa dostává cosi s rýží, o čemž se nějaká holčina od vedlejšího stolu nevalně vyjádřila:-)
Protože sem trubka a nechal sem si na chatě v batohu opalovák,
vypadám
jak vypadám:-) A dobře mi tak:-)
Výškový profil trasy: Skialp-Ziar_15_3_2008.pdf
Den třetí (neděle 16.3.2008)
Žiarská chata (1325 mnm) - Smutné sedlo (1962 mnm) - Žiarská chata (1325 mnm) - Liptovský Mikuláš
Snídani nám tentokrát nepředával chatár, takže jsme dostali do ošatky nakrájenou půlku chleba a čaj do konvice na stůl. Puntikatý párky taky nebyly, takže den začal dobře:-) Dneska vyrážíme do
Smutného sedla.
Bohužel se náš odchod zpozdil, protože chatár vymyslel, že musíme zaplatit a vyklidit pokoje ještě před odchodem. Takže vyrážíme až kolem 9:30. Stoupáme známou cestou, jen pod "sjezdovkou" uhýbáme doleva.
Závěrečným
stoupáníčkem
docházíme
Do Smutného sedla (1962 mnm). Výstup jsme zvládli místo psaných 2hodin za hodinu 30. Pěkný výkon:-)
Možná i proto se nám v sedle
vrhla do náručí děvčica:-)
Po malé sváče sjíždíme ze sedla. Samozřejmě již elegantními obloučky
doleva a
doprava:-)
U chaty jsme něco před 12:30, převlékáme se v jídelně a jdeme se ospršit. Naše pokoje, které jsme museli (asi jako jediní) předat již ráno, se ještě nezačaly ani uklízet! V jídelně dojídáme zbytky a ve 14:45 se začínáme
balit.
Pěkně poděkujeme a
odcházíme.
Hurá do lyží,
rozlučkové foto
a odjíždíme. To, co jsme v pátek 2hoďky šlapali máme za 20minut sjeto:-( Cestou potkáváme davy lidí, kteří jdou asi na chatu na kavčo a zase zpátky.
U naší brány už zdaleka není tolik sněhu jako v pátek (
pátek,
neděle).
V poklidu přebalujeme a
odcházíme
na bus, který jede až v 16:50. Při čekání na bus nás napadají
různé věci:-)))
V Lipťáku máme čas, protože vlak nám jede až ve 20:26, takže navštěvujeme starou známou restauraci. Proběhly nějaký Kofoly, halušky,
palačinky...
Na nádraží máme čas, tak se kluci snaží o nemožné - zaklínají lyže:-) A daří se jim!
Zaklínač Petr v akci
a o level vyšší
zaklínač Honza v akci:-)
Jak se později ukázalo, Péťa nebyl zaklínačem druhé, nižší kategorie, když zaklínal pouze jedny lyže. Jeho moc měla na lyže
dlouhodobý účinek:-)
Vlaku jsme se dočkali a lůžkový vůz našli. Tentokrát v
naší kajutě
byly tři ručníky, tři mejdlíčka, tři vody a i tři oplatky:-) Péťa byl spokojen:-)
Ve 4:00 jsme přijeli na hlavák a já ještě stihl vlak do Radotína. Kluci šli rovnou do práce...
Výškový profil trasy: Skialp-Ziar_16_3_2008.pdf
No, krásná akce, krásné výšlapy, krásný sníh, krásné sjezdy. To nedokázala zkazit ani špatná nálada chatára a ani "výtečný" stav výzbroje z Rockpointu...
Roháče, děkujeme!
