Brdy 8. - 10.10. 2004


Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Brdy 08. - 10.10 2004 (do nového okna).


Termín: 08.-10.10. 2004
Spolubojovníci: Petr Bulis, Milda Madron


Na úterním boulderu mi Péťa oznámil, že naplánoval víkendovou akci, tentokrát do Brd...
Podle předpokladů jsme odjeli zas jen tři. Možná i proto, že předpověď počasí slibovala déšť a zimu. Ale to nás, drsňáky:), samozřejmě nemůže odradit!

 

Den první (pátek 08.10.2004)
Praha - Hořovice - U Krejcárků (hájovna)

Po e-mailové domluvě se, překvapivě včas, scházíme s Petrem na hlaváku v 18:00. Kupujeme lístek i pro Mildu, který přistoupí až na Smícháči.
Vlak je již přistaven a docela plnej, takže po přistoupení Mildy jedeme v kupé ve čtyřech. Kecáme blbosti a řešíme neřešitelné:) Péťa nám oznamuje, že nechal doma čelovku a Milda že nemá chleba...
V Hořovicích jsme v 19:19. Bereme zelenou a procházíme městem. Kluci mají hlad, takže hledáme, kde se najedí. K mému úžasu i nelibosti míjíme bez zastavení místní sokolovnu s hospodou, kde jsou taneční. Ale byli na mě dva, takže jdeme dále. Na náměstí zalézáme do nóbl vypadající restaurace. A opravdu nóbl byla. I ceny tomu odpovídají. Chvíli s Petrem brbláme, ale pak si kluci objednávají jídlo. Zase kecáme o blbostech a ve 21:50 odcházíme.
Venku mezitím začalo pršet. Procházíme městem a najednou se nám zelená (poprvé:o ) ztrácí. Koukáme do mapy a volíme cestu po silnici. Po probrání sportovních zážitků při tělocviku na střední škole Petra a Mildy nejen že přestává pršet, ale i opět nacházíme zelenou. Uhýbáme na lesní cestu a po chvíli docházíme k místu zvaném "U Krejcárků - hájovna", kde se však vůbec nic nenachází:( Bereme pravou a kus v lese stavíme přístřech.
Stavba se daří a za chvilku bydlíme. Protože jsme na plachtě tři, zalézám ještě do žďáráku. Čistím si zuby a šup do spacáku. Po chvíli vytahuje Milda PETku vína a se slovy: "dopijem do k zúžení a jdem spát" jde první kolo. Po projití třetího kola Milda vytahuje Telky makové - pečené, ne smažené! :) Zuby nezuby ukecal i mě:) ...a jede se dál... Jeden kontrolní pohled na PETku a bylo jasný, že to s tím zúžením neklapne. O půlnoci, odložení zbytku (cca 5 dcl) vína a načnutí Ferneta odpadám a jdu spát. Často se však budím a naslouchám veselé konverzaci už lehce navátého Petra a Mildy:) Co jsem zaslechl a pamatuji, probírali se témata: ženský a Milda, Petrovo kolo, ženský a Petr, Petrovo kolo, ženský...:)

 

Den druhý (sobota 09.10.2004)
U Krejcárků - Neřešín - Chaloupky - Svatá Dobrotivá - Strašice - Bábovka

...a je tu ráno... Budíčka jsem kamarádsky nastavil !AŽ! na 08:00 Pípá si pípá a nic se neděje... OK, tak ale v půlu vstáváme! 08:30 a pořád nic. Už mi to nedá, tak vstávám, vařím si vodu na kafíčko a snídám.
...ááá Bubák se probouzí a s ním i Milda! Proběhlo několik vtipných poznámek jako že se "už" vstává, ale opilci zůstávají pořád ve spacáku. Milda si chroupe müsli a Petrovi vařím vodu na polívku...
No prostě hrůůza! Vycházíme v ostudných 10:45 ;(
Již za překvapivého svitu sluníčka pokračujeme po zelené. Až k rybníku (nejspíš Brčálníku:)) se nám daří po ní jít, ale poslední zelená značka, kterou jsme viděli, byla před velkým polem a pod ní bylo napsáno "přímo". No jo, jenže není přímo, jako přímo... Každopádně na další dobrou hodinu cesty jsme se se zelenou nepotkali. Naslepo a podle intuice jsme prošli vojenským prostorem, což jsme zjistili, až když jsme z něj vyšli a ohlídli se:)
Dál to už bylo jasný, zorientovali jsme se podle mapy a se 100% jistotou vyšli. No, zas tak jistý jsme si nebyli, proto jsme s očekáváním čekali na ceduli s názvem města. "Neřežín" - a jéééje, zas jsme někde jinde:( No neva, teď už víme. Vezmeme tuhle odbočku a zkrátíme si to. Prásk, po 300 metrech se vracíme. Hmmm, tak teď je to už jasný, je to tahle! A po 200 metrech přicházíme k bráně "vodárna"... Tak a už toho je dost! Jdem na asfalt a už žádný dobrodružství! No, přeci nepůjdem po silnici, vemem to podle lesa... Padaly sice vtipné návrhy, že když se dáme touhle pěšinkou, tak tam přeci musíme dojít, ale na ty už nebyl morál:) Každopádně se nám zadařilo a najednou, kde se vzala, tu se vzala, zelená:) Slíbili jsme si, že jí už neztratíme. To nám však nevydrželo dlouho... Naši cestu nám přehradila ohrada lesní školky. Naštěstí se dala obejít. S Petrem jdeme první a vítězně voláme, že máme značku. Milda za zády nadává! Tak mu chceme říct, že jsme nezabloudili, ale on nám oznamuje, že někde cestou ztratil na baťohu zapíchlej deštník:) Ale myšlenka, že se bude muset vracet a znovu hledat zelenou Mildu asi odradila natolik, že to nechal být. Stejnak byl prý reklamní:)
Držejíce se zelené jsme vyšli z lesa. Zas nás drtek rozhodila značka na stromně a pod ní nápis "do vsi". Byl však vidět nějakej barák, tak jsme vzali kurs na něj. Tentokrát se zadařilo!
Ve vísce Kvaň se Petr hrne k rozcestníku. Vrací se k nám a jdeme po silnici dál. A prásk, na rozcestí koukáme do mapy a zas jsme jinde...:) Naštěstí ne o moc. Znovu se kalibrujem a nabíráme správný směr.
Po chvíli docházíme (napoprvý) do městečka Svatá Dobrotivá, kde se místních ptáme na hospůdku na pozdní oběd. Radí nám "Lidový dům". Milda už z dálky říká: "...jóóó, tady to bude dobrý!" Trousím poznámku: "Nechval den před obědem..." A taky že jo! Dali jsme si smažák a nic moc. Strouhanka nedopečená a pivo taky divný. Navíc jsme si dali ještě kafe a čekali (podle jídeláku) i "zákusek zdarma". Ten se však nekonal:(
Naše dalšejší kroky směřovaly přes Těně do Strašice, kde jsme zkoukli místní fotbálek. Cesta to byla nádherná! Krásně zelená pole čímsi čerstvě osetá a barevný listí... Prostě romantika:) Je pravda, že i zde občas značení pokulhávalo, ale dalo se...
Ze Strašic jsme se, už za zacházejícího slunce, vydali na Bábovku. Cesta šla lesem a místama jsme se i báli!
Za občasného svitu čelovky jsme došli na Bábovku, kde jsme si přečetli, že je vrchol ještě cca 100 výškových metrů, ale bez výhledu:( Našli jsme místečko a postavili přístřech.
Další události se podobali těm včerejším. Jen s tím rozdílem, že víno a Fernet došel. Pil se svařák a padla i skoro celá Becherovka:) Naštěstí jsem se ani tohoto likvidování alkoholových zásob moc neúčastnil. Pomohl jsem se svařákem a pár loky i s mou Becherovkou, většinu práce však zvládl hlavní tahoun a důchodce Petr. Pravda, za silné podpory ze zálohy - Mildy:) Při popíjení se znovu probíralo včera probrané, páááč si Petr většinu nepamatoval. Ale pravda, došlo i na nová témata...
Kolem půlnoci jdeme spát a já doufám, že zítra vyjdeme o něco dříve...

 

Den třetí (neděle 10.10.2004)
Bábovka - Hůrecká cesta - Žďár - Rokycany - Praha

Ráno nekompromisně vstávám v 8:15. Je mi to opět prd platný, pááč jak Peťa, tak Milda ještě spí. Chvíli Peťu prudim, a opravdu se zadařilo. Dnes vylezl o celou čtvrthodinu dříve než včera! Problémy mu však dělá organizace práce a to tak, že hodně! Po spoustě narážek na jeho pokročilý věk, snídani a sbalení se nám daří vyjít. A světe div se, dříve než včera!
Již ráno jsem oznámil, že musíme být v Rokycanech na nádraží do 14-ti, pááč se chci dívat na formuli. Vyrážíme a je opravdu krásně! Svítíčko sluní a i když fouká studený vítr, jde se krásně.
Vysílání rádia SoldatM.cz zařazuje písničkový blok a zpívám klukům pecky od Kabátů. Místy se přidává i Milda, hlavně když ladíme texty:) Snažil jsem se zahrát něco na přání i Peťovi, ale se slovy "že nic nezná" si s námi ani nebroukal! Jo, jedna pak Mildu napadla, tak jsme ji Peťovi - kamarádovi důchodci, zazpívali: "Už mi lásko není dvacet let..." :)
Cesta byla krásná a konečně jsme i něco viděli. Poseděli jsme , přečetli si o Brdských lesích, valech, suťovém moři... Zapsali jsme se i do vrcholové knížky, ale zdaleka ne tak vtipně, jako někdo před námi:) Musím ještě připomenout, že i zde se nám podařilo jednou ztratit značku. Zašli jsme si však jen asi 100 metrů, takže proti včerejšku pohoda:)
Před 14-tou jsme byli v Rokycanech. Došli jsme na náměstí a vlezli do "České hospody" K našemu úžasu jí vlastnili číňani. No neva. Objednali jsme si (zas) smažák a Milda i polívku. Číňan evidentně nestíhal (protože i na jídelák jsme čekali asi 15 minut), takže si to ani nepsal. Petrova poznámka "...sem zvědavej, jestli si to bude pamatovat" byla na místě. Milda svou polívku nedostal a začal teda rovnou druhým jídlem. Protože jsme měli čas, tak po jídle, když si Petr poručil ještě kafe, se Milda zeptal, co že bude s tou polívkou. Číňánek se na Mildu zazubil chybějícím zubem a řekl: "jééé, já jsem zapomněl...":) Ale na podruhý už se Mildovi polívky dostalo! Já jsem byl taky lehce zklamán, protože zde nechytali TV Primu, takže jsem měl po formuli...
Po jídle jsme už na pohodu a bez jediného zaváhání po červené (kterou jsme ztratili už při vstupu do Rokycan) trefili nádraží:) Proběhla poslední rozlučková fotka a hurrrá do vlaku!
Protože byl vlak docela plný, přisedli jsme k třem holčinám a bavili je naší přítomností až do Prahy. Po cestě jsme ještě stihli nabídnout a sníst oříšky a Jojo bonbóny...

No, myslím, že to byla supr pohodová akce nesoucí se v duchu ztrát jak turistických značek rozličných barev, tak i věcí jako je deštník. Vše však v dobré náladě, s úsměvem a písní na rtech:)

Doufám, že po přečtení těchto pár řádků všichni začnou litovat, že s námi nejeli!

Motto této akce by mohlo být: "Cestou necestou, polem nepolem aneb i důchodci toho ještě spoustu ujdou:)"



(Milan)


Zpět