Roháče - přechod


Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Zimní přechod Roháčů 8. - 10.4.2006 (do nového okna).


Termín: 7. - 10.4. 2006
Spolubojovníci: Péťa Bubák Bulis, Milda Madroň


Tak se to konečně podařilo. Už asi 2 roky plánovaný zimní přechod Roháčů se konečně uskutečnil. Byly sice standardní problémy se sladěním termínů, ale nakonec odjíždíme!

 

Den první (pátek 7.4. 2006)
Praha - Liptovský Mikuláš

Z Prahy z hlaváku odjíždíme ve 23:29 směr Liptovský Mikuláš. Po vyjetí vlaku přichází již tradiční téma "Kdo co zapomněl". No, přiznejme si, každý něco:-)
Po čase zaléháme... Na hranicích nás budí celníci. S Mildou vytahujeme občanky... ...jen Péťa se pořád přehrabuje v peněžence... ...jediné, co z něj po chvíli vypadlo je "Nemam"... Nechal doma všechny doklady. Nemá ani řidičák. Chvíli s celníkem (byl to čech a sám) debatíme a nakonec se mu nás asi zželelo a Péťu pustil. Slováci již nepřišli.
Jestli pak Péťa usnul netuším, já ano:-)


 

Den druhý (sobota 8.4. 2006)
Liptovský Mikuláš - Jalovec(685 mnm) - Salatín(2047 mnm)

Do Lipťáku jsme přijeli na minutu přesně. Autobusem přejíždíme asi 20 min do Jalovce odkud, již pěšky, kolem 8:30 vyrážíme. Při výstupu z busu se k nám přidává nějaký domorodý důchodec a jde kus cesty s námi. Po cestě rozebíráme různá témata včetně ptačí chřipky a chovu zajíců:-) Cesta nám pěkně utíká a panoramata se otevírají.
Pán nás vzal nějakou zkratkou. Ne, opravdu to nebylo dál ani to nebyla horší cesta:-) Naopak nám to docela pomohlo!
Na rozcestí se s námi se slovy (pro srozumitelnost překládám do češtiny) "Doufám, že o Vás neuslyším v televizi" rozloučil.
Trochu sem měl strach z výstupu na hřeben. Sněžnice jsme totiž neměli a představa, že se budeme bořit... Naštěstí však byl sníh umrzlý a držel. Takže výstup Bobroveckou dolinou byl v pohodě. Měli sme štěstí. Krásný azůro a docela chlad, takže se šlo příjemně.
Po poradě jdeme dolinou a ne po značce, pááč ta se nám ztratila:-( Domluvili jsme se, že zkusíme na hřeben vyjít sedlem Parichvost (1855 mnm). Po obídku se škrábeme sedlem na hřebínek. Cesta je parádní, moc se to neboří a sníh drží.
Jak stoupáme výš, začíná foukat.
Sedlem Parichvost tedy stoupáme na Salatín (2047,5 mnm). Ze Salatína za již docela pěkných větrných poryvů scházíme do sedla. Je cca 16:30 a tak rozhodujeme, že tu již zůstaneme. Stavíme stan, šlapeme si cestičky a jdeme do stanu vařit. Vodu sebou nemáme a proto vaříme ze sněhu. Je to docela doba, než se uvaří drtek vody:-( Takže na hrníček čaje pro každýho čekáme tak 45min:-( No, je to pak zasloužený. Ale je zas pravda, že ke konci sme tu taktiku nabírání sněhu a vaření ve stanu docela vypilovali:-)
Již při stavbě vítr začal docela zesilovat a když sme byli ve stanu, tak poryvy s ním docela mávaly. Ale je hold znát šestiúhelníková konstrukce Jurkova stanu a ten poryvům v pohodě odolává.
Noc byla ve znamení častého probouzení nárazy větru a Mildovým šťoucháním:) Jinak nikdo moc neprděl a smrděli sme všichni, takže pohoda:-))))


 

Den třetí (neděle 9.4. 2006)
sedlo pod Salatínem (cca 1950 mnm) - Spálená (2083 mnm) - Pachoľa (2166 mnm) - Baníkov (2178 mnm) - Príslop (2141 mnm) - Jalovská kopa (1937 mnm)

Ráno tak nějak na pohodu vstáváme, vaříme a táák... Balení stanu je i za větru docela v poho. Sbalení a připraveni k odchodu jsme v cca 10:15.
Dneska nás čekají Skriniarky a pak uvidíme, jak to pujde a kam až dojdem...
Bereme mačky a do ruky cepíny. Hřebínek se trochu zostřil, ale jít se dá. A to i ve větrných poryvech. Cesta docela pěkně utíká a tak si nevšímám, že ztrácím mačku. Kluci mi ji pak přinesli... Nějak sakra na těch mejch novejch Tritonech nedrží:-( No neva, nasazuju a drtek přitahuju a pouštíme se do dalšího hřebínku, tentokrát na Spálenou (2083 mnm).
Ze Spálené pokračujeme po nádherném hřebínku dále na Pachoľu (2166 mnm). Tady je už poznat, že zde nejsme jediní. Spousta stop od ski-alpů dává jen tušit, jak moc vyhledávaný cíl Pachoľa asi je. Na vrcholu se moc dlouho nezdržujeme a sestupujeme do Baníkovského sedla (2040 mnm). Po lehké sváče se vydáváme na Baníkov (2178 mnm). Zde jsme kolem 13té a vítr už pořádně fouká. Chceme jít dále směrem na Tri Kopy. Jenže po 100 metrech nás zastavuje asi 50ti metrový hřebínek který má asi tak půl metru... A v takovým větru, kterej s náma mává a s baťohem... ...nemá to cenu! Otáčíme to! Vracíme se tedy na Baníkov a odsud bereme náhradní plán - po zelené směrem na Žiarskou chatu.
Jakmile scházíme z vrcholu na jinou stranu, přestává foukat. Po zelené pokračujeme na Príslop (2141 mnm). Ještě před výstupem se posilňujeme obídkem.
Přes Príslop jdeme již hodně pohodovou cestou po širokém hřebenu do Jalovského sedla (1858 mnm). Tady odbočuje zelená k Žiarské chatě. My však pokračujeme dále na Jalovskou kopu (1937 mnm).
Pohledem zpět hodnotíme, co jsme dnes přešli. Nad hřebenem je vidět, jak se počasí kazí.
V sedle za Jalovskou kopou stavíme stan. S Péťou se jdeme ještě projít a pokochat pohledy na okolní přírodu z Raztoky (1948 mnm). Pak následuje obvyklé vaření.
Večer opět silně fouká, ale tentokrát pořád ze stejného směru, takže se spí daleko lépe.


 

Den čtvrtý (pondělí 10.4. 2006)
sedlo za Jalovskou kopou - Žiarská chata - Liptovský Mikuláš

Ráno již nikam nespěcháme. Posnídáme, sbalíme stan a kolem 11té scházíme žlebem do Žiarské doliny a na Žiarskou chatu. Zde dáváme pivko a odcházíme po modré turistické. Po cestě ještě stavíme na sváču a hup a jsme v civilizaci:-)
Na parkovišti ještě prohlížíme mapu a jdeme hledat autobus. Akorát když přicházíme k zastávce, tak přijíždí. Prý máme štěstí, protože má zpoždění...
V Lipťáku máme pár hodin času tak zacházíme do centra a sedáme do restaurace. Proběhla polívka, druhý jídlo, palačinky a samozřejmě u mě nemohla chybět Kofola:-).
Vlak měl chvilku zpoždění, ale v poho...
Jak se blížíme k hranicím, nastávají horké chvilky pro Péťu. Vlastně celý tento výlet byl poznamenán myšlenkami na to, jak se dostane do Čech. Při večeřích si vždy nechával kousek jídla, aby měl v cele co jíst...:-)))
No, naše tajemství jménem "Jak jsme kamaráda Péťu do Čech pašovali" zde prozrazovat nebudu. Jen snad tolik, že s námi vystoupil v ÚT ráno na hlaváku...:-)

No, výlet to byl krásný. A ani moc nelitujeme, že se nám nepodařilo přejít hřeben celý. Možná, že bychom ušli jen o pár metrů více a tím by vše skončilo... Takhle máme aspoň motivaci se sem ještě, třeba příští zimu, vrátit...


Roháče DĚKUJEME!



(Milan)


Zpět