Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Dovolená ve Švýcarském horském městečku Samnaun 1.-8.08.2009 (do nového okna).

Termín: 1. - 8.8.2009
Spolubojovníci: manželka Skřítek+1, Radek Procházka, já

 

Den první (sobota 1.8. 2009)
Praha - Samnaun (1840 mnm)

Z Radotína vyjíždíme v 7:40. Cesta byla v pohodě, žádné zácpy. Vše bylo jako tradičně - přejeli jsme odbočku na Mnichov, kousek za hranicema. Ještě že už víme, kde to obrátit a není to moc daleko :-)
Do Samnaun jsme dorazili v 16:00. Do města nás nepustili, takže jsme si na posledních pár desítek metrů užili objížďky. Takže Chasu Flurinu jsme hledali z vrchu. Při projíždění města z vrchu nám bylo jasné, proč ta objížďka - dnešní den je státní švýcarský svátek. Takže se zde paří. A pařili všici. Byly zde stánky, sladkosti, bratvursti a fujaráci s maníkem, kterej házel švýcarskou vlajkou. A šlo mu to :-) Ubytovali jsme se, nanosili přepravky s jídlem a batohy a vyrazili na prohlídku města a slavností. Bohužel tak nějak už slavnosti končili, takže při návratu dom už byla většina uklizena.
Večeře a unaveni poleháváme. Všichni si lebedíme a jsme rádi, že se vyspíme - že tu není kostel se zvonem a kohouti:-) V zápětí, bylo přesně 18:56, zvon jak kráva. Tak sme se zasmáli a odhadli, jak to tak asi dlouho můžou vydržet. Po 10ti minutách zvonění nám to bylo jasné. Zvoníci se na oslavě vožrali a teď se houpou na zvonu:-) No, dohoupali se v 19:15 :-)
Večer však byl ještě mladý a pařba ještě někde pokračovala, pááč nás vzbudila salva petard a zpěv mistra Káji Gotta. Takže jsme usínali při poslechu německé verze Včelky Máji:-)

 

Den druhý (neděle 2.8. 2009)

Vstáváme v 7:00, snídáme a v 8:40 odcházíme.
Jdeme pěšky do Ravaischu, odkud jede bus (dvoupatrová kabinka, prý první na světě. Vejde se tam cca 180 hlav). U kasy po předložení ubytovacího lístku dostáváme zdarma 6ti denní skipas. Busovou lanovkou se vyvážíme z 1778mnm do 2490mnm, takže si šetříme pěkných pár 700 nadmořských metříků:-) Na vrchu začíná pršet, takže se na etapy strojíme. Vyrážíme směr konečná lanovky Idalpe a Alp Trida. Zde Skřítek smlouvá a dostává žížek. To teda už stačila posvačit muesličku:-) Jóó, hold je znát, že jde za dva:-) Takové malé Soldátě asi něco sní...:-) U lanovky se dělíme, Skřítek lavičkuje a lanovkuje tam a z5 a my vyrážíme na Flimspitze (2929mnm). Cesta jde po kamenech, později po lehčí ferrátce. Na vršku jsme asi po 40ceti minutách. Fotíme vrcholovku, zapisujeme do knihy a jdeme stejnou cestou zpátky. Sice se dá sejít normálkou na druhou stranu do sedla Flimjoch, ale my musíme vyzvednout JE dva(=Skříteku manželka a pidi Skřítek). Opět svačíme, tentokrát polozmáčené v hořké a opět se mi tři dělíme na dva a dva. Já s Radkem jdeme pěšky zpět k busu a Skřítek+1 jedou sedačkou Alp Trida a pak ještě jednou do stejného místa jako my. Sice jsme původně chtěli jít kolečko přes sedlo Flimjoch, ale protože poslední bus do údolí jede už v 15:00, tak nejdeme. Všichni se potkáváme se u vyhlídky na konečné busu z údolí, kocháme se pohledy, fotíme, nastupujeme do kabinky a v 14:07 vystupujeme v Ravaischu. Pohrdáme busem a jdeme pěšky. Doma jsme v 15:00 a při kalibraci výšky odhadujeme klesající tlak, což se nám za cca hoďku potvrzuje - přichází bouřka a chcanec. A chčije a chčije...:-)

 

Den třetí (pondělí 3.8. 2009)

Ráno vstáváme v 7:00 a s nadějí se ženeme k oknu. Se zklamáním zjišťujeme, že chčije a chčije. A navíc je mha, že by se dala krájet a možná ještě dál:-) Velmi pozvolna snídáme a sledujeme zaokenní vývoj počasí. S nadějí doufáme, že se mha zvedne. Jsme domluveni, že vyrazíme a uvidíme. Lanovkou jedeme v 9:30 a nahoře prší. Ale mha se drtek trhá a místy je i něco vidět. Takže se pláštěnkujeme a vyrážíme na Piz Munschuns (2658mnm). Před tím teda ještě Skřítek dostává hlad a svádí to na pidi Skřítka:-)
Na vrcholu jsme za cca 30min a akorát se zatáhlo. Chvíli čekáme a pak fotíme krásné pohledy na Samnaun. Sestupujeme zpátky k lanovce a vydáváme se do sedla Flimjoch. Tentokrát však v opačném směru, než jsme chtěli jít včera, takže nejprve přes jezírka Beidenseen. Počásko nám přeje a vykukuje a místy i pěkně peče sluníčko. Po cca 30 minutách začínáme stoupat do sedla. Posledních 120výškových metrů Skřítek pěkně funí (a my také:-))), ale má na to nárok, když jdou dva:-))) V sedle Flimjoch jsme v cca 13:30 a opět se zatahuje. Je už poměrně pozdě, protože poslední bus lanovka do Samnaun nám jede už v 15:00. Takže nemáme úplně moc času a navíc Skřítek nemůže moc rychle. Ale prý to dá, tak neleníme a vyrážíme. Sestupujeme cca 150 výškových metrů, abysme pak zase 120 metrů nastoupali. Počasí se kazí, fouká a nepříjemně prší. Překvapivě brzo, ale v husté mlze, docházíme k lanovce. Sedáme a sjíždíme do údolíčka k restaurantu Apl Trida. Zde přesedáme a 6ti sedačkou vyjíždíme ke konečné naší bus lanovky do Samnaun. Je 14:27. Protože však Skřítek vyhrál soutěž v odhadu převýšení, jako medaili má slíbený štrúdl. Takže měkneme a výhru jí dopřáváme. Objednávka byla na 3xApfelstrudel mit Vanillasauce und 3xHeisse chocolade:-) Byla to taková pěkná tečka za tím naším dnešním výletem:-) Lanovkou sjíždíme v 15:00 a pěšky a za deště dorážíme na pokoj. Po cestě eště kupujeme Kartofelbrot:-) Původně jsme chtěli dnes dát jen krátký výlet na Piz Munschuns a pak vířivku a saunu, ale po dnešním výletě Skřítek v 16:00 zaleh a už se asi nikam nepůjde:-)

 

Den čtvrtý (úterý 4.8. 2009)

Dnešek je prohlášen odpočinkovým dnem. Takže odpočinkově vstáváme v obvyklých 7:00, děláme takový ty obvyklý věci a v obvyklých 8:50 odcházíme na bus lanovku. Jako obvykle, mírně prší. V bus lanovce potkáváme slovenku, která zde pracuje a taháme z ní rozumy. Z bus lanovky přecházíme na Alp Trida Sattel lanovku, kterou sjíždíme k hotelu Alp Trida. Zde přesedáme na Viederjoch lanovku a jedeme vzhůru. Na vršku je již pěkná kosa a prší. No prostě nádhera. Navazující lanovkou sjíždíme k hotelu Idalpe, který je již na Rakouské straně. Přesedáme na vajíčko, kterým dojíždíme do městečka Ischgl. Celá přeskopectour trvala cca hoďku. Procházíme městečkem, které je o dost větší než naše Samnaun, ale stejně, možná i více kýčoidní. Musíme zde vydržet až do 13ti, pááč mají lanovkáři hoďku pauzu. Takže si procházíme městečkem tak a zpět a o kus dál a o kus více zpět než při předchozím tam jdeme po místní travnaté cestě s výhledem na celé městečko. Po cestě probíráme, kde že místní pracují, když je úterý a nikde nikdo. Odpověď nacházíme při procházení stavbou. Jeden děda sedí v uni-buňce a kouří a další dva mlaďoši chrní v autě:-)
V 13:15 odjíždíme zpět a stejnou cestou. Na druhé, naší, straně kopce:-) jsme kolem 14:30. Opět pěšky docházíme na pokoj, lehce dvoupolévkově obědváme. Balíme plavky a ručníky a jdeme se podívat do místního Alpequelle, kde by mělo být pár teplých bazénků, nějaké sauny a táák. A to vše, na ubytovací kartu zdarma. V centru si vše do sytosti užíváme, sme pěkně vyplavaní, nahrátí, vysaunovaní a obhlédli jsme v sauně i nějaké nahé krásky. Takže spokojenost na všech frontách:-) Hladový dorážíme po 19té na pokoj. Zde véča a de se spát:-)
Takže dnešek opravdu relax. Provozovali jsme jen lanovking, bazéning, sauning a očuming:-)

 

Den pátý (středa 5.8. 2009)

V 7 vstáváme celý netrpělivý, jestli předpověď vyjde. A taky že jo. Venku je modro a mraky se již zvedají. Takže je rozhodnuto, jdeme na Muttler (3293mnm). Vyrážíme v 8:20 a stavujeme se ještě v nově objevené pekárně. Kupujeme housky na cestu a všichni vyrážíme. Jdeme kolem hotelu Bristol a pak již po značkách. Cesta vede krásným údolím a mírně stoupá. Vidíme helikoptéru svážet chcíplou krávu. Se Skřítkem+1 se loučíme kolem půl desáté na rozcestí (2184mnm). Skřítek+1 svačí a pak se vrátí stejnou cestou do Samnaun (1840mnm). My se vydáváme vlevo, dále pod Muttler. Muttler je vidět již z dálky, jak se majestátně povyšuje nad okolní kopce. Je taky nejvyšší hora Samnaunské oblasti. Cesta je poměrně pěkně vidět a zdá se, že je to už jen kousek. Ve skutečnosti nám chybí ještě necelý kilometr převýšení. Za povídání se nám však dobře stoupá a i předjíždíme. Cesta vede trávou, později sutí. Ani si nevšímáme, prý známého, Roten seeli (2575mnm). Je to louže o rozměrech (když zaprší:-)) 5x10m a jsou v ní červené řasy... No, hmmm, řekněme... Pak nás již čekal jen malý výšvih do sedla Rossbodenjoch (2844mnm) a pak traverz hřebínku s nádhernými výhledy, kam se podívám. Po traverzu nastupujeme do prudšího stoupání. Výstup je již lehce těžší, protože stoupáme po kamenech pokrytých blátem a místy i sněhem. Ale jde to. V tomto terénu dolézáme až na vrchol, kde jsme v 11:45. Výstup nám trval na pohodu necelých 3h 15min. Na vrcholu se kocháme nádhernými výhledy, fotíme, svačíme. Po půl hoďce odcházíme stejnou cestou zpátky. Sestup nebyl tak strašný, jak jsme si při výstupu mysleli. Sních už pomalu odtával a šlo se o poznání lépe. Až při zpáteční cestě jsme si všimli toho červeného jezírka a to jen proto, že zde piknikovala spousta lidí. U jezírka poznáváme holky ze včerejší sauny a potvrzujeme si, že sou to češky:-) Sestupujeme jinou cestou, než jsme stoupali. Je delší, ale ty výhledy sou naprosto krásný. Tato cesta se napojuje na naši výstupovku a po ní pak docházíme do Samnaun. Zde jsme před 15tou. Celá cesta nám trvala 6h 40minut s převýšením 1430m.
Tím však dnešní den nekončil. Již na začátku jsme si řekli, že jednou půjdeme na nějakou místní specialitku. A když se nám ten dnešek tak vydařil, tak půjdeme dnes. Na doporučení slovenky vyhledáváme při obcházení restaurací sýrové fondy a nebo raclette. Vybíráme restauraci, zasedáme a objednáváme raclette. Jenže, ha, ty jsou jen na před objednávku. Takže něco jiného. V záloze máme sýrové fondy. Každý tedy chceme jeden druh. Jenže, ha. Jsou pouze po 2 porcích. Radek chce špagety. Kompromisně se domlouváme, že dáme fondy s hruškami. Radek chce špageti a já jediné co nejím je smradlavý sejra. Přináší nám tři velké talíře, tři houstičky a budapešť, stojan s hořákem a ošatku se starým bílým chlebem. Pouštíme se do housek a čekáme. Po chvíli nám přinesli nádobu s nějakou smradlavou žlutou tekutou věcí a tu postavili na zapálený hořák. Mě bylo jasný, že to smrdí. Radek říká, že chtěl špageti a Skřítek se směje. Ochutnávám. Smrdí to a chutná to smradlavě a alkoholově. Skřítek se divně tváří a Radek si pochutnává. Ale chtěl špageti:-) Za ty strašný prachy se přemáhám a zkouším jíst. Pořád to smrdí, Skřítek v tom cítí alkohol a Radek si pochutnává. Ještě před usednutím padaly takové řeči, jako že toho bohdá nebude, aby čech od jídla utíkal. Mě se chce utýct. To je snad poprvý, kdy si přeju, aby jídlo zmizelo. Čaruju, ale nedaří se. Pořád smrdí. Radek a Skřítek jedí. Žlutá hmota ubývá. Za ty prachy sem dal statečných 15kousků. A dost. Zajídám to suchým starým bílým chlebem. Skřítek už taky koulí vočima, jen Radek si statečně bojuje. No, bohdá toho bylo a Čech od jídla utek... Prostě Radek nemohl sám porci pro tři zvládnout. Číšník nás sledoval jak bojujem a pak se přišel provokatérsky zeptat, jestli je vše v pořádku a chutná nám. Sdělujeme mu, že je to "zvláštní" a že už jsme asi plní a může to odnést... Platíme a odcházíme.
Já mám hlad, Skřítek mumlá něco o tom, že si měla dát štrúdl s vanilkovým sóóósem a Radek je spokojenej. Ale chtěl špageti:-)
Doma Skřítek okamžitě uléhá, já zajídám chuť BeBečkama máslovýma a Radek se na mě spokojeně směje z postele:-)

 

Den šestý (čtvrtek 6.8. 2009)

Tak je tu zas 7:00 a my vstáváme. Venku je opět vymeteno. Máme na plánu pohodovou túru údolím Val Chamins do sedla Stammerjoch (2658mnm) a zpět nám již známým údolím Val Maisas. Cesta je parádně značená, takže žádný problém. Jak nabíráme výšku, začíná se příroda měnit. Na začátku pozorujeme seno sušící švýcary, výše se pak kocháme pohledy údolím zpět a na okolní kopce. Výstup do sedla je bezproblémový a v sedle jsme za 2h 30min. Nutno podotknout, že s námi jde i Skřítek+1 a docela se drží:-)
V sedle dáváme sváču a pouštíme se na sestup. Před sebou stále vidíme Muttler. Sestup je také bezproblémový, jen prochází pastvinou s krávami Jitkami. Takže co krok, to kravinec:-) Krávy sou ale krásný a čistý a díky bohu i klidný. I když pár mladých býčků pošilhává po mém červeném baťůžku. Ale vše skončilo jen u pošilhávání. I když jednou bylo zapotřebí se kravské přesile vyhnout obloukem, ani zde k žádné úhoně nedošlo. Po cca hodince opatrného sestupu jsme v údolí Val Maisas, kde se napojujeme na nám již známou cestu do Samnaun. Ve městě jsme před druhou a stavujeme se ještě jednou v pekárně pro chleba Skřítek si vybírá odměnu za šlapání - Donuts s karamelem. Dnešní túra byla na 5hodin a s převýšením pěkných 815metrů. Takže si Skřítek+1 tu odměnu určitě zasloužil! Doma dáváme polívku a 15:40 jdeme na bus do Samnaun Compatsch a opět jdeme do Aqua Parku. Zde se řádně čochtáme a saunujem a v 19 jedeme zpět. Večeříme a táák a spáát:-)

 

Den sedmý (pátek 7.8. 2009)

A je tu pátek, závěrečný den naší dovolené. Už to nechceme nijak hrotit, tak ze všech možných variant vybíráme kompromisní zlatou střední cestu.
Ráno naše cesta opět začíná v pekárně a pak už na 9:30 na bus lanovku. Je znát, že je hezky. Když chcalo, byli jsme v kabině sami. Teď je zde docela narváno. Vyjíždíme nahoru, Skřítek+1 jedou opět lanovkou na Alp Tridu a druhou lanovkou na Viederjoch. My jdeme pěšky. Jsme tam za necelých 40minut a Skřítek čekal jen asi minut 10. Scházíme zpět do sedla a vydáváme se na Greilspitze (2871mnm). Cesta nám trvá asi 45minut a jde se po uježděné cestě. Greilspitze má, mimo konečné lanovky ještě druhý vrchol a i svůj kříž. Sem docházíme a obhlížíme ferrátku, která zde končí. Skřítek+1 a Radek zůstávají, já na lehko sbíhám k jejímu začátku. První kroky dávají na jevo, že to zas tak jednoduchý nebude. Ale bez jištění se s tím člověk nesmí srát, takže lezu. Cesta je natažena novým lanem a jsou zde i ocelové stupy. Asi v první třetině se cesty dělí. Rovně jde velmi jednoduchá varianta, těžší mizí za hřebínkem a prostupuje kolmou, místy převislou severo-západní stěnou. Zvažuji, ale pak volím těžší variantu. Začíná traverzem a již při třetím kroku váhám. Nejsou tu nohy a musí se do stěny. A bez toho jištění pocit nic moc. Ale pak opět - nesrat se s tím a lezu. Traverz je OK a přichází asi 20metrový úsek přímo vzhůru. Zde již cítím ruce a je to docela zajímavý. Pocit bez jištění je zajímavý taky. Ale hold, todle se musí přelízt rychle a moc nemyslet. Tak zas lezu. Za chvilku mám vylezeno, vydejchávám a pokračuju již společnou částí cesty. Po pár metrech se cesty opět dělí, ale protože těžší varianta začíná sestupem, bez jištění se mi tam nechce. Takže dolézám variantou lehčí. I se sestupem, spíš sběhem, my celá cesta od kříže ke kříži trvala necelých 30minut. Dále již pokračujeme společně a jdeme po široké cestě (sjezdovce) na Palinkopf (2864mnm). Zde jsme za necelou hoďku. Sice jsme se škrábali až na vrchol s tím, že uděláme fotku u vrcholového kříže a zapíšeme se do vrcholovky, místo toho nalézáme konečnou lanovky a meteostanici se zakončenou chráničkou optiky:-) Nalézáme ale zajímavější úkaz - hranici mezi Švýcarskem a Rakouskem. Zkoušíme Cimrmanovké a teď jdu ve Švýcarsku a teď jdu v Rakousku. A teď jdu v Rakousku a teď zas ve Švýcarsku... Zkoušíme to vícekrát, protože to se nevochodí:-)))) Sbíháme zpět do sedla a jdeme směrem Zeblachjoch (2539 mnm). V sedle jsme za 45minut a dále klesáme po uježděné cestě až do Samnaun. Scházení je docela v pohodě, po cestě se jde dobře. Bádáme nad napájením meteo stanic, kterých bylo po cestě asi 5. A pořád se kocháme krásnými výhledy. A to jak na samotný Muttler, tak i na údolí Val Gravas. Do Samnaun přicházíme plážo-lážo kolem 15:30.
Spršíme, a jdeme podlehnout bezcelní zóně a nakupujeme dvě velké litrové Becherovky za krásných 13 CHF(*16,80=218,4Kč) a spoustu nějakých čokolád. To se prostě hodí:-) Po nákupu zapadáme do místní restaurace a dopřáváme Skřítkovi tvarohový štrúdl mit Vanillasauce. Básní o něm už od včerejška:-) Jdeme dom a Skřítkovi nejní nejlíp, tak padá do postele. Mezi tím se s Radkem ujímáme velení v kuchyni a opravdu kouzlíme. Vykouzlili jsme děsnou hromadu těstovin a ještě větší hrnec Maďarsko-gulášo-Boloňsko-na cibulce omáčky. Bylo to fakt dobrý a bylo toho (až) dost:-) Ale tentokrát bohdá nebylo a čech od jídla neutek:-))))



Co říci závěrem... Krásná dovča a Alpy, díky!:-)