Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Traunstein-grat a ferraty - Rakousko 29.-31.8.2008 (do nového okna).
Termín: 29. - 31.8.2008
Spolulezec: Honza Petera
Již dlouho mám v plánováčku nějaké pěkné vícedélkové lezeníčko v Rakousku. Rozhazuji sítě kdo by jel a jako jediný se lapil Honza. Domlouváme podrobnosti a modlíme se za počasí - příprava prostě jak má být:-)
Fyzicky jsme na tom také dobře. Honza už asi půl roku divně kašle a já sem tejden po nejtěžší mužské nemoci - rýmičce a kašlíčku. Navíc po úterním a čtvrtečním lezení mám drtek sedřený prsty na levý ruce, ale ani
to neva:-)
Z Radotína odjíždíme v 18:30 a jedeme směrem na České Budějovice - Linz - Gmunden. Před hranicema se stavujeme v naší oblíbené Kamenné hospodě na dobrou véču...
Den první (sobota 30.8.2008)
Praha - Gmunden (440 mnm) - Traunstein-grat (1691 mnm) - Gmunden (440 mnm) - Berghof Predigstuhl
Do Gmundenu, resp. na parkoviště u jezera Traunsee, dojíždíme kolem jedné ráno. Na parkovišti postává pár lidí, dle analýzy vzorku řeči zjišťujeme, že jsou to češi:-) Spát není kde, tak jdeme na obhlídku okolí
a steleme si pod nějakým památníkem asi 200m od auta.
Ráno nás už od 5:30 budí rušný život okolo nás. Ptáci řvou jak krávy, lidí jak na Václaváku. Spíme ještě do 6:30, pak to vzdáváme.
Parkoviště se až
nečekaně rychle zaplnilo,
takže ještě že sme šli spát jinam.
Balíme a před osmou vyrážíme. Nástup je po krásné cestě vedoucí
tunelem.
Cesta pod nástupní
pidi ferrátku
trvala cca hodinku.
Po vylezení ferrátky obtížnosti -1:-) stoupáme porostem a sledujeme, kde odbočit. U jedné odbočky váháme, ale dochází nás německý pár a paní ráda vysvětluje, že pokud chceme k nástupu, ať jdeme za ní.
Tak jdeme. Sestoupali jsme asi 20metrů, zahli doprava a opět stoupali. A nečekaně jsme se ocitli asi o 10metrů více vlevo od místa, kde jsme původně chtěli odbočit...:-) No co, pěkná procházka :-)
Pod nástupem do cesty se nás sešlo více. My, německý "Bokvurstík" (=páreček), a skupinka čtyřech Čechů. Vzájemně si všichni dávali přednost, kdo poleze jako první, takže jsme vyhráli my:-) Ještě lehce
taktizujeme, v čem polezem. Ale protože se nám nechce tahat pohorky v báglu, lezeme v nich. Sice nás trošku zarazilo, že všichni si lezačky berou, ale lenost zvítězila. Šněruju se do svých dvou nových Tendoňáckých
půlko-dvojčat a vyrážím na cestu.
První délka,
první štand, první dobrej pocit:-) Další délku jdeme bez jištění, protože to není lezecké. Docházíme pod nástup do další stěny.
Kocháme
se výhledem na Trausee a
čekáme
na uvolnění štandu.
Následující
délky
jsou krásné lezení v pevné skále. Takže zbývá chuť i na
pózy pro fotografy:-)
V 10té délce mě čeká docela nepříjemné místo. Vzdušný kousek, kde nic moc nebere, nohy sou na tření a je třeba udělat krok, než došáhnu do pěkné kapsy. Dlouho se rozmýšlím, jak na to, protože přeci jen ty
pohorky nejsou lezačky... Nakonec se odhodlám a jdu, ale dobrý pocit z toho nemám:-( Ale OK. Honza toto místo přelezl bez problémů, protože se prostě rovnou natáhl. Další délky jsou velmi krásné, i když lehce těžší
než na začátku. Ale vše je nádherně krásné. S přibývající výškou přibývá i
vzdušných míst.
Ale opět krááásných:-)
(1,
2).
Pohled
do průvodce kudy a hurá do předposlední, 11té délky. Štanduju v ukázkových hodinách a závěrečnou délku si
vychutnává Honza.
Pěkně zaštandoval,
mě dobral a tím
vše skončilo.
A protože byl Honzík hodný a
pěkně prosil,
milostivě jsem mu dovolil nést lano. Ani byste nevěřili, jaké štěstí se ho zhostilo a po líci se mu rozzářil
blažený úsměv.
Udělal jsem dobře, že jsem svolil :-) :-) :-) :-) :-) :-)
Celou cestu jsme vlastně lezli společně s německým párečkem. Já sem vylezl, dobral Honzu a než sem začal lízt dál, Honza se dělil o štand s těmito němci. Takže jsme i pokecali a oni aspoň viděli, kudy tudy vede
cestička. Díky tomuto štandoidnímu přátelství jsme zjistili, že párečka (=ženská část německého párečku), se jmenuje Gábi :-) Takže jsme toho využili a
nechali se zvěčnit.
Dále pěší cesta pokračovala nahoru, asi 1km, než se napojila na sestupovou normálku. Ve stínu jsme dali
sváču,
konečně se namazali opalovákem:-) a asi 20minut poseděli. Po pauze jsme
vystoupali
na normálku. Po ní jsme se, přes pár
zajištěných úseků,
po cca 45minutách napojili na výstupovou cestu a po ní
došli zpět.
Cestou k autu jsme se ještě svlažili v Traunsee. Povečeřeli jsme, dobrali vodu a po prodiskutování plánu na neděli odjeli směr Berghof Predigstuhl. Při objíždění Trausee jsme ještě
vyfotili celý masív
včetně naší cesty (hřebínek zprava doleva. Cesta končí v cca 3/4 hřebínku).
Příjezd na parkoviště pod chatou Berghof Predigstuhl byl bez problémů. V klidu jsme zaparkovali, vyšlápli na procházku, pokecali, pojedli olivy a arašídy, vrátili se, vyčistili tesáky, rozestlali spacáky, pokoukali na hvězdičky
a usnuli :-)
Popis cesty je zde:
http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=1149
Den druhý (neděle 31.8.2008)
Berghof Predigstuhl (950 mnm) - Leadership a Ewige Wand ferrátky - Praha
Ráno na pohodu vstáváme, opět kolem nás už spousta turistů, co nervózně ťukají teleskopkama:-) A to nějak nelenošíme. Vstáváme kolem 7:30.
Na parkoviště
se za chvilku sjela spousta aut a všichni, kteří odcházeli na túru, se po čase opět objevili:-) Snad nikdo netrefil cestu na poprvé. My samozřejmě ano:-)
Nástup byl o trochu kratší, než udával průvodce. Po cestě samozřejmě vznikly problémy, kam dál, ale po prozkoumání značky
zkušeným okem
jsme veškeré nástrahy zvládli:-)
Leadership
ferrátka je Cčko, takže
krásná pohodička.
Oba si to
užíváme,
Honza víc:-)
Průlez
krásným komínkem,
žebříček,
rozhled
a vrchol:-)
Na vrcholu jsme, na pohodu, kolem 11té. Lehkou normálkou sestupujeme zpátky a po napojení se na výstupovou cestu jdeme k autu.
Přejíždíme asi 10minut a parkujeme u Rathluck´n hütte. Cestou lemovanou sochami (
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7)
) které, jak jsme se shodli, sponzorovala Evropská Unie v rámci programu "dřevo blíže člověku" :-) ) docházíme po cca 10ti minutách
k nástupu
na Ewige-Wand Klettersteig. Nástup vypadá docela zajímavě. Vůbec když se musí přelízt žbrlení:-) Ale ve výsledku to je
pohoda:-)
Honza
dolézá také v pohodě a oba si to užíváme. Ferrátka je to opravdu krásná. Ne moc těžká, ale výhled nádherný. Navíc i nástup úplně v pohodě...
Kolem 13té jsme zpátky u auta,
prozváníme své manželky:-)
a odjíždíme domů.
V oblíbené Kamenné hospodě dáváme večeřičku a na pohodu dorážíme do Práglu...
Popis ferrátky Leadership je zde: http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=1166 a ferrátky Ewige-Wand zde: http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=1183
Takže na závěr zas nějaké moudro. Tak pro změnu: krásné lezeníčko, krásné ferrátky, krásné počásko, krásný vejlet:-)
A abych nezapomněl - Alpy, díky:-)))
