Vysoké Tatry - lezení mixy


Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Vysoké Tatry - lezení mixy (do nového okna).


Termín: 6.-9.4. 2005
Spolubojovníci: Pavel, Martin a Honza Mikušovci


Další akce na sebe nenechala dlouho čekat. Poté, co jsem se v PO ráno vrátil ze ski-alpů z Nízkých Tater, pro velký úspěch se na Slovensko hned ve ST vracím znovu...
Tentokrát je to již dlouho dopředu plánovaná akce. Náčelník (Pavel) vybral pro naše působení "Chatu pri Popradskom plese". Odtud budeme vyrážet na okolní kopce...

 

Den první (středa 6.4.2005)
Praha - Štrba

Z Prahy ve 21:28 odjíždím rychlíkem Laborec do Kolína, kde přistupují 3 Mikušovci:) Již cestou z Prahy jsem si všiml, že uličkou mezi kupéčkama prochází nějací cikáni a okukují. Musím říct, že jsem z toho neměl ale vůbec dobrej pocit! Navíc, když jsem vyslechl rozhovor průvodčích, kteří seděli o kupé přede mnou, jak tyto bandy chodí a okrádají cestující...
V Kolíně s klukama přecházíme do zadního vagónu a kupujeme lehátka. Průvodčí, který nás ubytovává má docela zajímavě "vyzdoben" obličej. Výzdoba dává tušit, že ty bandy asi nejen okrádaj...
Dostáváme a povlíkáme deky, polštáře, svlíkáme se a já klukům říkám, co jsem slyšel o bandách. Vylézám do uličky a zkouším, jak je těžké vyháknout řetízek, kterým se zajišťují dveře kupé. Po cca 30-ti vteřinách jsem řetízek otevřel... Vidí mě průvodčí a dáváme se do řeči. Potvrzuje, co jsem slyšel a ujišťuje, že v noci nespí a hlídá. A když, tak prý má píšťalku a píská... Ukládáme se na lehátka, dveře ještě zajišťujeme karabinou, když v tom projdou kolem tři cikáni. Hmm, už je to tady, říkáme si. V zápětí letí náš průvodčí a klepe na naše kupé, prý jestli mu můžeme pomoci. Všichni čtyři vybíháme jen tak na boso a v trenclích za cikánama. Když nás průvodčí vidí, že mu pomůžem, řve na cikány ať vypadnou. Ti, když zjistí, (asi, teda:)), že nás je víc, odcházejí kolem nás pryč. U mě se pupkatej cikán zastavuje a se slovy něco jako "proč tu sme" stojí a kouká. Drsňácky odpovídám ať pokračuje. V koutku duše však drsňák nejsem a čekám, že mi jednu plácne a tím mí lezení v Tatrách skončí... Asi ho překvapilo, jakým tónem sem to řek. Chvíli ještě blbě koukal a pak se otočil a i se svejma zbylejma dvěma gorilkama odchází... Uff, všem se nám ulevilo, pááč asi by ouplně stačilo, kdyby nám každýmu šlápli na nohu a bylo by...:)
Vracíme se do kupé, opět dveře zajišťujem karáblí, vytahujeme cepín (kdyby jako náhodou) a jdem spát...


 

Den druhý (čtvrtek 7.4.2005)
Štrba - Štrbské pleso - Popradské pleso - Tupá

Ráno nás průvodčí budí 20min. před Štrbou. Ještě jednou nám děkuje a my v 6:15 vystupujeme. Električkou jedeme na Štrbské pleso kde si měním peníze, Pavel se převlíká a dokupujeme zásoby.
V 7:45 vyrážíme zimní turistickou na Popradské pleso. Sem přicházíme v 9:00. Ubytováváme se, přebalujem a v 10:45 vyrážíme na náš první vrchol - Tupá, JV stěnou.
Stoupáme Zlomiskovou dolinou a stále se kocháme okolními "kopečky":) Po hodině stoupání Pavel okukuje nástup a vymejšlí cestu. Nasazujeme mačky, sedáky a cepíny připravujeme do pohotovostní polohy. Pavel nám předvádí brždění cepínem, což také zkoušíme. Začínáme pořádně stoupat do krásně vysněženého žlebu. Známým cik-cak (německy zik-zak:)) stylem zdoláváme cca 35-ti st. stoupání a nabíráme výšku. Před námi je úzký žlábek a ledy. Po poradě s Pavlem půjdeme okolo, protože ledu není moc a nemusel by vydržet. Následuje skalní lezení s mačkama, který radši jistíme. Máme dvě lana. Pavel leze první, pak já jistim Pavla a zároveň (teda občas, když sem to stíhal:)) dobírám kluky. Oblezení krátkého ledového místa nám trvá děsně dlouho. Ale neva, opět jsme ve žlebu a již sólově stoupáme a stoupáme...
Při prolézání ledového koutu si o skálu z batohu vytahuji postranními popruhy chycený pytlík na mačky a padá mi. Naštěstí se mi ho podaří chytit mačkou. Pozice, ve který teď sem však není nic moc. Pravá mačka drží tak tak z půlky v ledu a kouskem na šutru, levá drží pytlík, pravej cepín lehce v ledu a levou rukou šahám po pytlíku. Pod sebou mam díru... Pronáším své obvyklé "k***a", šahám po pytlíku (modlím se), cvakám ho na karábli k sedáku (modlím se) a pryč odsud...
Další lezení je již bez problémů, občas ledík, občas sypkej sníh... Čas od času se ohlížíme a kocháme krásnými pohledy, které nám dodávají sílu k dalšímu postupu.
Před čtvrtou jsme kousek pod vrcholem. Sundáváme mačky a sutí dolézáme do malého sedélka a odsud na vrchol, kde jsme v 16:10.
Fotíme, svačíme, odstrojujeme se a zas se kocháme... Po asi půl hoďce scházíme přes "Sedlo pod Ostrvou" (1966 mnm) svahem zpátky na chatu. Při sestupu využíváme rychlosestup a jak malý sjíždíme cca 500 nadmořských metrů žlebem po zadku:)
V 17:45 jsme na chatě. Já s Honzou jíme na pokoji a kluci jdou na večeři.
Kolem deváté jdeme spát, zítra vstáváme v 06:00...


 

Den třetí (pátek 8.4.2005)
Vysoká, JV stěna (2547 mnm)

Po snídani a sbalení v 7:30 odcházíme opět Zlomiskovou dolinou. Dnes jsme jen tři, Martin zůstal ležet, protože už sem přijel s chřipkou...
Míjíme náš včerejší nástup a pokračujeme dále. V 9:15 stojíme pod nástupem. Dnes nás čeká "Vysoká", JZ stěnou. Je to nejvyšší vrchol této oblasti.
Nasazujeme výstroj a bereme do rukou naše zbraně. Opět ostré stoupání a zas jen stoupání. Počasí je ještě krásný, ale vrchol se už začíná halit do mraků a vítr sílí... Dvakrát traverzujeme doprava do sousedních žlebů. Tyto traverzy jsou místy docela zajímavý... V takových místech si člověk uvědomí, že fakt stačí málo, jeden blbej krok a je na Nově... I když sebou máme (u mě v batohu) lano, vše lezeme sólově, takže o to víc si člověk vše vychutná:) Musím říct, že mě takový nejistý traverzy, kdy pořádně ani cepíny ani mačky nedržej, nedělaj úplně dobře... Ale jde o zvyk a zvyk sem si rychle:)
Jak stoupáme, počásko se kazí a už je zataženo a pořádně funí. Leze se však krásně a s Honzíkem si lebedíme, jak ty technológie:) fungujou. v CRAFTíku, SENSORu a GORE-TEXu je nám fajn:)
V 10:35 dolézáme ke krásné převěji. Když se mraky rozfoukají, je v dálce vidět Kriváň.
Zatím toho není moc vidět, je zataženo, fouká a lehce sněží. Uklidňuju kluky, že nás mají Tatry určitě rádi a něco nám ukážou. Po dalších cca 20-ti minutách skalního trojkového lezení vystupujeme na vrchol. Je tu docela zima, mlha a pořádně fouká. Podle Pavla prý v poryvech 90-100km/h. Opravdu se nám na pár vteřin rozestupují mraky a Honzík pohotově fotí. Pavel hledá sestup a hned sestupujeme. Cesta dolů vede po skále, tak 3-4kou. Za větru a sněžení je lezení docela zajímavý! Když se zakopnou mačky do sněhu, vítr nám žene vše do očí...
Přes sedlo a převěj klesáme žlebem dolů. Chráněni v něm už tolik nefouká. Asi v polovině potkáváme ski-alpinistu, jak jde nahoru. Na chvíli se dáváme do řeči a ptáme se na předpověď - prý se má počásko opravdu kazit a má pršet/sněžit...
Pokračujeme v sestupu a v 13:30 jsme zpátky na chatě.
Něco málo vaříme a po dohodě půjdem s Pavlem vyvenčit Martina, který celý den ležel:) Jdeme se podívat na Cintorín...
V 17:30 jsme zpátky, večeříme na pokoji a Pavel s Martinem zase v restauraci. My s Honzou si zde dáváme palačinky, které jsme si už včera slíbili. Po shlédnutí předpovědi jdeme ve 20:00 ležet...


 

Den čtvrtý (sobota 9.4.2005)
Satan, JZ stěna (2421 mnm) - Štrba - Praha

Budíček opět v 6:00. V 7:15 odcházíme, tentokrát Mengusovskou dolinou. Za 45min chůze a občasného boření jsme pod naším "Červeným žlebem". Docházíme až pod něj a na kamenech zbrojíme. S Honzou vyrážíme vpřed. Tato cesta je lehká, žleb je celý vysněžený, místy je led. Jde se docela dobře. Dolézáme do sedla a Martina a Pavla, kterému není dobře, ještě nevidíme. Docela fouká. Myslíme, že vrchol, který vidíme je Satan, tak na něj vyrážíme s tím, že tam počkáme. Bohužel nebyl a vidíme, že nám zbývá ještě pěkný kus cesty-lezení. Dolézáme do závětří a čekáme. Kluci nikde, tak jdeme dál. Přelézáme sedlo a znovu na další vrcholek. Zde opět čekáme a dohadujem, co dál, kdyby to kluci nedolezli. Po cca 10-ti minutách se objevuje Pavel a v zápětí i Martin. S Hozikem pokračujeme a v 10:35 cepín v cepínu:) dolézáme na vrchol. Kocháme se, svačíme a čekáme na kluky. Společně pak fotíme vrcholovku.
Po krátké občerstvovací pauze slézáme (opět 3-4) o cca 100 výškových metrů skálou a sněhem do sedla a cca 40-ti stupňovým žlebem dolů do Mengusovskej doliny. Asi v půlce žlebu s Honzikem sundáváme mačky a "rychlosestupujeme":) Je to prostě paráda:)
Na pohodu docházíme v 13:45 na chatu a balíme. S vedoucí jsme domluveni, že můžem pokoje vyklidit později, protože včera jsme ještě nevěděli, jestli zůstanem...
Platíme nehorázných 2x430Sk za osobu a automaticky + 2x15Sk za sprchu!!! Je to děs, 430 za noc a ještě chtěj zvlášť za sprchu, která byla ne moc teplá a navíc se nikdo neptal, jestli jsme tam vůbec byli... No děs! Od vedoucí si půjčujeme jízdní řády a hledáme, jak se dostaneme dom.
Scházíme na Štrbské pleso kde jsme v 16:30. Dáváme jídlo a odjíždíme do Štrby, odkud nám prý jede přímý rychlík až do Prahy. Je zajímavý, že v těch řádech, co nám vedoucí půjčila, nic takovýho nebylo...
Každopádně jsme nastoupili a odjeli. Od pokladní na Štrbským jsme si nechali poradit a prodala nám lístky jen do Čadce a pak že si koupíme ve vlaku na Čechy. Jenže nám to napsala špatně, takže jsme jeli Čadca-Mosty u Jablůnkova na černo. Ale v poho...
V 2:15 kluci vystupují v Kolíně a já v 3:00 v Praze...

No, krásná akce! :)


Tatry děkujeme!!!


(Milan)


Zpět