Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Walliské alpy 17. - 24.8.2006 (do nového okna).
Termín: 17. - 24.8.2006
Spolubojovníci (po autech): Skřítek, Lucída; Irča, Vlado, Jóža, Péťa; Jana, Viktor, Milda;
Tak sem se po pěkně dlouhý době dostal k dodělání restů, který vznikly tím, že jsem psal jinčí příběhy. Myslím že se jim říká diplomová práce nebo tak nějak:-) Takže pevně věřím,
že si na vše podstatné vzpomenu. I když to byl jeden z těch vejletů, na který se jen tak rychle nezapomíná. A myslím, že nejen pro mě...
Ještě před odjezdem musíme řešit hned několik problémů. Jeden z největších je auto. Bohužel na nás se Skřítkem už nějak nezbylo místo, tak sme zvažovali, jestli vůbec pojedem.
Druhý problém byl, že v podstatě druhý den po plánovaném návratu jsem měl hrát na svatbě kamaráda Zdendy.
Po velkém vymejšlení a surfování po netu nakonec půjčujeme auto a Lucída se nabídla, že pojede s námi. Zdendovu svatbu jsem slíbil že zazvučím, tak jsme přizpůsobili náš plán a věřili, že se nic
nestane a termín návratu dodržíme...
Den první (čtvrtek 17.8.2006)
Praha - Zermatt
Po docela vyčerpávající 12ti hodinové skoro NON-STOP jízdě hledáme kolem Täsche místo, kde bychom mohli přespat. Po docela dlouhém hledání nakonec uléháme u silnice na parkovišťátko.
K ránu nás budí déšť, tak utíkáme do aut. Ještě v noci za námi doráží Jana s Viktorem.
Den druhý (pátek 18.8.2006)
Zermatt (1616 mnm) - Gandegg (3025 mnm)
Ráno
necháváme auta
na parkovišti v městečku Täsch a najímáme taxika. Ukecáváme skupinovku a vyrážíme.
Zermatt je opravdu krásné městečko. Občas vidíme majestátně vykukovat
Matternhorn.
Svačíme u chaty
Hermetti (2027 mnm),
kde nám paní milostivá hostinská dává i slovně hodně najevo, že jestli si nic nekoupíme, tak ať ani nepomýšlíme na židle u chaty. No co, na zemi taky dobře:-) Od chaty odcházíme v cca 14:45.
Následuje opět stoupání s
krásnými výhledy
na Zermatt a zas
stoupání.
Samozřejmě se kocháme i pohledem na opravdu krásný
Matternhorn (4478 mnm).
Po již
suťové cestě docházíme
kolem 18té na
chatu Gandegg (3025 mnm).
Zde zjišťujeme, že je docela problém s vodou, tak pro ni sbíháme o cca 30 výškových metrů dolů, kde je jezírko.
Se Skřítkem vaříme venku z vlastních zásob a ostatní dávají večeři na chatě. Při ní zjišťujeme, že místní "servírka" je příjemná slovenka, tak se s ní dáváme do řeči.
Výškový profil trasy od Vlada je zde: 2006-08-18_Profil_MonteRosa.pdf
Všechny výškové profily lze stáhnout zde: Profily.zip
Den třetí (sobota 19.8.2006)
Gandegg (3025 mnm) - Rif. Le Guide del Cervino (3480 mnm)
Po snídani a sbalení vyrážíme kolem 10té. Na začátku ledovce se
navazujeme
a počásko se pěkně kazí. Prší a není skoro nic vidět. Ještě že cesta jde
po sjezdovce,
takže s orientací zas tak velký problém není. Kolem 14té dorážíme na Rif. Le Guide del Cervino. Je to velmi příjemná chata u
vleků a
s velmi příjemnou a ochotnou obsluhou. Se Skřítkem opět vaříme venku a ostatní objednávají večeři. Společně pak večeříme a
klábosíme.
Mě už není úplně nejlíp. Cítím se dost unavený a ne úplně ve své kůži. Ale vše přičítám únavě z řízení a mála spánku...
Výškový profil trasy: 2006-08-19_Profil_MonteRosa.pdf
Den čtvrtý (neděle 20.8.2006)
Rif. Le Guide del Cervino (3480 mnm) - Klein Matternhorn (3884 mnm) - Breithorn (4180 mnm) - Rif. Le Guide del Cervino (3480 mnm)
Ráno vstáváme do děsný mlhy. Takže hodně dlouho zvažujeme, jestli vůbec někam půjdeme. Na konec kolem 9té vyrážíme s tím, že zkusíme najít aspoň Klein Matternhorn (3884 mnm).
Pro případ, že by se nám to nepodařilo si Milda vše jistí
"vrcholovkou".
Sice mu ji drtek zkazil potulný lyžař, ale neva:-) Je pravda, že jsme si ze začátku připadali trošku divně, když jsme procházeli v "plné zbroji" kolem na lehko se šinoucích lyžařů, ale přeci jen, jsme na ledovci, že.
Po chvíli jsme se i navázali a pokračovali ve výstupu v děsný mlze na Klein Matterhorn. Cestou jsme viděli pěknou spoustu trhlin a už sme byli rádi, že na tom špagátu jsme.
Proto nás docela překvapilo, když se z mlhy proti nám vynořila nějaká, nejspíše německá:-), matka s dítkem. Na sobě měli svetéreček z Quelle a na nohách snad polobotky. Prohučeli kolem nás a zmizeli v mlze... ...hmmm...
Po chvilce se před námi objevila stanice lanovky Klein Matterhorn. Samozřejmě následovalo
foto.
Výtahem ve skále jsme vyjeli na
vyhlídku a
kochali se
výhledy.
Mlha se začala protrhávat a tak se po malé sváče a horké čokoládě domlouváme, že část půjde zpátky na chatu a druhá část se pokusí o výstup na Breithorn (4180 mnm).
Mě už není vůbec dobře, cejtím se divně slabě, ale vyrážím na Breithorn. Po malé hádce s Péťou a pár desítkách metrů chůze v naprostém mlíku se mlha trhá a před námi je jasná cesta.
Už chůze po rovině mi dělá docela problémy, špatně se mi dýchá, pálí mě nohy a nějak nemůžu:-( Bohužel všechny zdržuju, ale rychlejc to fakt nejde. Pár posledních výškových metrů to vzdávám, odvazuji se a nechávám
ostatní jít. Sám jdu svým tempem - 4 kroky a vydejchat... Na konec kolem 14:45
na vrchol
dorážím také. Ale nějak si to nevychutnávám, páááč mi je divně:-(
Stejnou cestou se vracíme zpátky. Já mám problémy jít už i po rovině. Strašně se zadýchávám a pálí mě nohy.
Cestou, protože je již krásně, vidíme, kolem jakých
trhlin
jsme šli nahoru. A jsme opět dost rádi, že špagát:-)
Cesta je pro mě peklo, a
posledních pár stovek metrů
se mi zdá nekonečných. Kolem 17té docházíme na chatu.
Dál si pamatuju jen že mi bylo dost divně, nic se mi nechtělo. Ani mluvit, ani jíst, prostě nic. Jen sem tak stál opřenej o postel... Skřítek mi něco uvařil a přinesl. Pak sem si šel asi lehnout.
V noci sem se probudil s pocitem že se topím. Zakašlal sem a začal sem něco vykašlávat. Nemohl jsem se pořádně nadejchnout. Šel sem na záchod a viděl, že vykašlávám krev. Nebylo
mi vůbec dobře a nemohl sem se pořádně nadechnout. V zrcadle sem viděl kamennou tvář a fialový rty... Po nějaké době přišel Skřítek celej vyděšenej. Něco mi dal. Dál si akorát pamatuju že
se vzbudil i správce a prý kdyby bylo hůř, ať ho vzbudím. Nemohl jsem spát. Jediný jak se dalo se nedusit bylo v sedě. Tak sem nějakou dobu seděl a klimbal v jídelně. Pak sem si šel lehnout a
asi i usínal. Skřítek nespal a co chvíli mě budila. Co vím, tak občas sem se až se vzbuzením nadechl...
No prostě noc nic moc. Ještě několikrát sem byl na záchodě a vykašlával. A pak bylo ráno.
Výškový profil trasy: 2006-08-20_Profil_MonteRosa.pdf
Den pátý (pondělí 21.8.2006)
Rif. Le Guide del Cervino (3480 mnm) - Visp
Ráno to už šlo docela rychle. Lucída zhodnotila, že je to na hovno a správce chaty volá helikoptéru. Mě už není vůbec do zpěvu. I blbejch pár schodů lezu na víckrát a musím vydejchávat.
Sbalil sem si a šel doktorům na proti. Lucída mě z hrůzou posílá zpátky a ať prej dělám aspoň drtek nemocnýho:-) Tak čekám v chatě.
Air Zerrmat přiletěl docela rychle. Hned se dali do řeči a pohoda klídek. Dali mi malej kyslík a měří saturaci. Měřák pípnul, tak na něj koukli a úsměvy jim zkameněly. Saturace 68%. Podívali se na sebe
a najednou začalo vše lítat. Dali mi větší kyslík, napíchli kapačku
(1,
2)
Do vrtulníku sem si nemoh nýst ani bágl, i když sem chtěl:-) Tak mi ho vzal Milda.
Naložili mě (
1,
2),
nechali adresu kam a odletěli sme. Let to byl parádní, docela pěknej výhled:-)
Ve Vispu mě naložili na vozík a udělali vyšetření. To mě už bylo docela dobře... Po dotazu jak tu budu dlouho odpověď zněla, že pokud bude vše OK tak do odpoledne. Jenže po té, co viděli
RTG snímek
ještě volali nějakého primáře. Po jeho příjezdu rozhodl, že určitě musím zůstat do druhého dne...
V nemocnici to bylo docela dobrý. Výborně vařili a starali se:-) A i
výhledy
byly supr. Už sem plánoval, kam vyrazíme:-)
Naši se podle plánu měli vrátit až za 3 dny. Skřítek, Jana a Viktor sestoupili. Ještě večer se za mnou stavují a jedí mi čeveři:-( :-) :-)
Zbytek naší výpravy přechází z Rif. Le Guide del Cervino (3480 mnm) přes Breithornpass (3831 mnm) na chatu Rif. Emiele d´ Ayas (3425 mnm).
Den šestý (úterý 22.8.2006)
Visp - Saas-Fee
Ráno je vizita kde mi doktor říká co a jak a po O si pro mě Skřítek s Janou a Viktorem přijíždí. Bohužel opět ve chvíli, kdy sem dostal oběd:-( :-)))
My bereme naše auto a odjíždíme do Saas-Fee do kempu kde chceme počkat až se naši vrátí. Jana s Viktorem podnikají túru po okolí.
V kempu se jdeme projít a co nevidím - skály:-) No, tomu se
nedalo odolat:-).
Po dalším průzkumu terénu zjišťuji, že je tu skalní městečko a spousta
zajímavých věcí
který se musej samozřejmě
testnout:-)
Objevuje se mi tu i velmi vzácný a plachý Skřítek skalní, kterého se mi daří
vyfotit.
V kempu máme
pohodu,
akorát lidi co choděj okolo pořád tak nevěřícně koukaj, kdy že rozbalíme ten stan:-)
Zatím co my se válíme v kempu, naši přešli z Rif. Emiele d´ Ayas (3425 mnm) přes Zwillinge (4228 mnm) a Castor (4176 mnm) zpět na chatu ´d Ayas.
Den sedmý a osmý (středa, čtvrtek 23. a 24.8.2006)
Saas-Fee - Randa, Praha
Ráno podnikáme výlet do městečka Saas-Fee a potkáváme Janu. Viktor nás pak nachází v kempu a sděluje, že naši sestupují dolů protože plánovaná cesta dále přes Monte Rosa Hütte je kvůli rozpraskanému
ledovci neprůchodná. Všichni se večer setkáváme v Randě a dělíme se na dvě skupiny. Jedna jede k moři a já, Skřítek a Milda odjíždíme, kvůli sobotní svatbě, domů.
Cesta je v pohodě, přespáváme kdesi v lese a ve čtvrtek jsme v pořádku doma...
U nás jsem si pak zašel na plicní a vyšetření ukázalo, že plíce mam po tom všem v pořádku. Diagnóza zněla: Akutní otok na mozku a plicích. Doktor mi doporučil už nikam nelízt, pááč bych se už
prej nemusel vrátit. Každopádně mi ale předepsal Diluran pááč mu bylo jasný, že nepověsím cepíny na hřebík a nedám se na kuželky:-)
Řekl mi, že můžu bejt rád, že sem vše přežil. Prý je vidět, že mám dobrou fyzičku. Todle se prej normálně nepřežívá... ...a nechal si můj RTG snímek, že ho bude ukazovat studentům, co vše lze přežít
když se drtek trénuje:-)))
A co říci závěrem? Asi jen hory a osude, DÍKY!
