Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Rakousko - Wildspitze... (do nového okna).

Termín: 14. - 17.7. 2005
Spolubojovníci: (po autech) Irča, Vlado, Péťa; Lucka, Hanz, Jirka, Lenka; Martin, Libor, Milda, já

...letní pohodová akce na druhý nejvyšší vrchol Rakouských Alp... Takto zněla Peťova "upoutávka" na tuto akci.

 

Den první (čtvrtek 14.7. 2005)
Praha - Benešovice - Iffeldorf

S Martinem, Liborem a Mildou máme sraz za Eurotelem, kde stojí Martinův kočár. Scházíme se v cca 5-ti minutách, což se nestává často:-) Odjíždíme do Benešovic, kde máme všichni sraz. Hodina H byla 20-tá. Už po cestě volá Jirka, že tam budou tak na devátou a Bubák na tom nejni o moc líp.
Kolem deváté se tam opravdu všici slézáme. Objednáváme jídlo a pití. Ti, co sou zde poprvé žasnou nad úžasnou neochotou obsluhy. Nás zkušené to nechává klidnými:-) Je fakt, že hlášku: "Ale pro pití a jídlo si budete chodit dovnitř, protože já ven chodit nebudu" sem už dlouho neslyšel, ale dobře:-) Jídlo po malých zmatcích opravdu dostáváme. Placení je už ale horší. Číšník je opravdu dooost zmatenej. Škrtá na různejch lístcích a to ani ne na našich. Prostě děs! Ale jeho boj...
Po véče odjíždíme známou cestou...
Na spaní sjíždíme z dálnice (Iffeldorf, exit 8 dálnice A95 - doplnil Péťa, za což mu DÍK:-)) a na odpočívadle na místní komunikaci uléháme...

 

Den druhý (pátek 15.7. 2005)
Vent (1880mnm) - Wildes Mannle (3023mnm) - Breslauer Hütte (2844mnm)

Ráno vstáváme kolem 7-mé. Kolemjedoucí docela se zájmem obhlížejí naše ležení. Vstáváme, balíme a odjíždíme do městečka Vent. Zde necháváme auta na neplaceném parkovišti:-), přebalujeme, kompletujeme matroš a v cca 12:15 vyrážíme. Je nás 11, takže sme docela pěknej zájezd:-)
Po horské pěšince stoupáme až k vrchní stanici lanovky na Stablein (2356mnm), kde jsme v 14:00. Tady odpočíváme a po chvíli vyrážíme opět vzhůru. Na rozcestí děláme bojovou poradu, jestli už jít přímo na chatu nebo to vzít přes vrcholek Wildes Mannle. Vyhrává varianta číslo dvě:-)
Jednoduchým výstupem zdoláváme na této akci naší první třítisícovku:-) Nesmí samozřejmě chybět vrcholové foto a po lehké sváče a odpočinku v cca 15:45 odcházíme.
Sestup je opět jednoduchý, i když na jednom místě je kousek zajištěn lany. Po hřebínku kousek scházíme a pak odbočujeme doprava k jezírku. Odtud opět kousek vzhůru a po vrstevnici docházíme na Breslauer Hütte (2844mnm). Zde jsme kolem 18:30.
Máme zde rezervaci, takže je vše v poho. Akorát mě trochu překvapily ceny. Bez Alpenvereinu 14€/noc a s jen 6€. To už je docela zajímavej rozdíl.
Jdeme se ubytovat a některý měkoty dokonce i umejt:-) Někdo jde dolů do hospůdky a někdo si jde lehnout.
My, co jsme zalehli, jsme byli svědky docela zajímavé konverzace nějakých čecháčků, kteří spali s námi. "Hele, nevíš kdy tady ty češi odcházej?" "No, slyšel sem, jak se bavěj, že vstávaj brzo. Nějak kolem 5-tý". "Hmmm, tak to bysme si měli uklidit věci, aby nám je neukradli..." No, docela dobrý ne? Hold podle sebe soudím Tebe...
A nebylo to naposledy, co jsme o nich věděli... Když dorazil i náš zbytek a nasoukal se do spacáků, tak se samo nechtělo spát. Takže trochu povídali. Je pravda, že Péťovi to šeptání opravdu moc nešlo a ani Jirka nebyl z nejtišších. Ale zas bylo něco kolem 20-té hodiny... No každopádně se najednou na vrchních palandách ozvalo zašustění a jeden čecháček docela rázně seskočil z palandy. Dohopsal až k nám, sklonil se a: "Jestli o tom nevíte, tak tady jste na horské chatě!" a stejně energicky odhopsal zpátky... Hmmm a máme to! Jóó, hold sou tu i drsňáci, který asi už někde byli. No, zato my, kteří jsme ještě víš než ve druhým patře obchodního domu TESCO nebyli...:-) No nic, šli jsme teda spát. Ještě bych rád dodal, že když tihle čecháčci přišli, tak je vůbec nezajímalo, že tam spíme. A kravál dělali taky pěknej. Navíc ty jejich debaty na téma "průjem na horské chatě a co s tím" byl fakt zážitek:-)

 

Den třetí (sobota 16.7. 2005)
Wildspitze (3774mnm)

Budíček je na 5:00. Kolem 6:15 se scházíme venku a jsme připraveni k odchodu. V 6:20 všichni vyrážíme. Jdeme po vyšlapané cestičce, takže pohoda. Sutí procházíme kolem jezírka, přecházíme sněhová pole a pořád stoupáme. Počasí se kazí a začíná foukat a pršet.
Petr má trochu problémy s mapou a určením žlabu, kudy polezem nahoru. Ale mě je to jasný, protože je tam jen jedna lehká cesta. Jó, hold se nezadaří pokaždý:-)
Čeká nás vylézt širokým žlebem do sedla. Za deště a větru zastavujeme a nandáváme sedáky, mačky a bereme cepíny. Tady si neodpustím jednu kritickou poznámku na všechny, kteří měli výzbroj z půjčoven a začli ji zkoumat až teď. Nejen že většina nevěděla, jak se leze do maček, ale jaký pak bylo překvápko, když Hanz zjistil, že mu chybí v mačce šroub. Lucce zas dali v půjčovně cepín ouplně na hovno. Nedal se stáhnout řemínek, takže nedržel... Prostě děs! Ještě že máme čas. Takže společnými silami jsme se všichni vyzbrojili, já sem ještě dorozdal nějakej matroš, dal Lucce svůj cepín a vyrazili jsme.
Já jsem šel poslední a "jistil to zezadu" :-) Navíc Lenka nebyla úplně z nejjistějších, takže sem šel s ní. Ale čas je, takže OK.
Po vylezení jednoduchého žlebíku jsme dolezli do sedla. Zde jsme skupinu rozdělili na dvě družstva. Já si vzal Martina jako předáka a šel s B-čkem poslední. Vůbec mi to ale nevadilo. Jednak sem to nechtěl po zážitcích z Francie hrotit a druhak jsem šel s holkama:-) A pravda, že jsem si to užil:-) Vzal sem to poctivě a jako správnej "horskej vůdce:-)" sem svý skupině udělal malé školení v navazování na lano a řekl něco málo k základům pohybu po ledovci... Prostě já, no:-)
Takže na pohodu stoupáme... Je to opravdu na pohodu a každou chvíli z různých důvodů stavíme. Ale budiž, čas je a každej není rychlej... Tak využívám zastávek k focení a ke kochání se:-).
Výstup na vrcholek byl po hřebínku. Tady začalo jako na potvoru docela pěkně foukat a zatáhlo se ouplně:(
Zouváme mačky a na vrchol docházíme bez nich. Na vrcholu jsme kolem 11-té. Fouká a je vidět úplný hovno! Takže se moc nezdržujeme a sestupujeme dolů. Hanz ještě docela vostře hodnotí počasí a svádí to na chudáka Péťu, ale ve skrytu duše je určitě rád že tu s námi je:-)
Sestup je hodně na pohodu... Máme čas, takže na malým rozcestíčku stavíme a společně s Martinem předvádíme vytahování z trhliny, takový ty základy štandování a tááák... Prostě zase já :-)
Druhá (první) skupina na nás čeká v sedle a sou drtek nervózní... ...asi z toho, že se nemůžou školení také účastnit:-) Péťa ze samýho zoufalství se jde (!odvázaný!) podívat, jak hluboká je tamta trhlina. A hup, je tam! Zustal viset jen za ruce... Kluci ho tahaj nahoru, což se daří... Tak to radši nebudu komentovat!
Po našem příchodu do sedla a vřelém:-) přivítání začínáme sestupovat žlebíkem zpátky. Sníh je sice už rozbředlý, ale není to nic těžkého. Máme čas, takže se i fotí.
Pod žlebem zouváme mačky a stejnou cestou se vracíme. Počasí se dost rychle mění. Od sluníčka přes vítr až po déšť...
Na pohodu přicházíme kolem 15-té zpátky na chatu. Protože je v hospůdce plno, utábořili jsme se v předsálí chaty, hned za hlavními dveřmi. Je na nás, myslím, docela zajímavej pohled. Čerstvě příchozí si v první chvíli určitě myslí, že jsme recepce:-) No, posuďte sami:-)
No, bylo to zajímavý a probralo se spoustu věcí. Jen tak připomenu nejúspěšnější téma: Hanz, Lucka, studená voda a froté ručníky... :-)))
Spát sme šli asi kolem 22-té...

 

Den čtvrtý (neděle 17.7. 2005)
Urkundkolm(3134mnm) - Vent(1880mnm) - Praha

Večer Martin tak ze srandy popíchl Péťu, jestli nechce dát ještě jednu třítisícovku... ...a ráno vstáváme v 6:00 a v 7:00 všichni vyrážíme na Urkundkolm:-) Takže jen tak nalehko zase stoupáme sutí vzhůru. Za 1,5 hodiny jsme na vrcholu - Urkundkolm(3134mnm).
Kocháme se, fotíme a po čase sestupujeme zpátky. Po cestě samozřejmě fotíme, pááč je krásně:-)
Kolem 9:30 sbaleni odcházíme od chaty. Jdeme přes Rofen do Ventu. Cestou ještě fotíme místní zvířenu:-) a musíme překonat i docela zajímavej na lanech zavěšenej most. Cesta je to krásná. Zelená tráva, docela se i vyčasilo a jde se z kopce:-)
Docházíme do Ventu, přebalujeme, baštíme a kolem 12-té odjíždíme...
Po cestě se ještě zastavujeme a tradičně koupeme v řece z ledovce...
Cesta byla hodně v pohodě, jelo se dobře... Je teda pravda, že jsme si zažili adrenalin i v autě:-) A to když sem frajersky prohlásil, že nám ten benzín vydrží až za hranice...:-) No, nebylo nám nejlíp, když už cca 20 km před hranicema benzínová ručička ležela na dorazu... Hranice jsme přejeli, ale jeli jsme jak s hnojem. A nejlepší bylo, že Hanz má to samý auto a taky nebral, takže sme takhle připosraně jeli auta dvě:-))) No, k benzince jsme nakonec dojeli, ale podle toho, že nádrž je na 62 litrů a my tam dali 64,5l, tak nám asi už moc nezbejvalo:-))) Prostě drsňáci:-)))
Další adrenalinStory jsme zažili v našich oblíbených Benešovicích, kde jsme už asi byli naposledy. Číšník ještě horší, navíc naštvanej, pááč prej měl od posledně manko... Spoustu věcí (jako třeba brambory) neměli. A poté, co Irča našla v salátu žvejku sme se rozhodli, že jim nenecháme ani 50hal. dyško. A taky tak bylo... No prostě děs!!! Takže Benešovice - již nikdy více! :-)
Do Prahy jsme už dojeli bez problémů...

...a slovo závěrem? No, pěkná pohodová letní akce. Přesně tak, jak Peťa sliboval...:-)

Alpy DÍKY!

Zpět