Zimní přechod Krkonoš 9 - 11.1. 2004
Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Přechod
Krkonoš 9. - 11.1. 2004 (do nového okna).
Jak to všechno začalo...
To jsme se zas jednou sešli s kamarádem Petrem, jak to tak bývá, v posilovně
u benchové tyče:) Docela nevinně začala debata na téma "co podniknem". Vzhledem
k mému předchozímu neúspěchu uskutečnit přechod Roháčů tuto alternativu opět
navrhuji. Mé prosby bylo vyslyšeno. Domluvili jsme se, že si dáme zimní přechod.
Abychom nepodcenili situaci, ordinujeme si nejprve dvě přípravné akce. Jako
první je na programu přechod
Jizerek a druhá přechod Krkonoš...
Den první (pátek 9.1.2004)
Harrachov - Mumlavské vodopády - Krakonošova snídaně (první výškový tábor)
Už začátek této akce byl opravdu podařený. Jak to asi každý znáte, byl jsem doma a pořád mám spoustu času. A ejhle, začíná nestíhačka... Doma pozdvižení, všechno lítá... Vybíhám ještě napůl rozepatý, krosna na jednom rameni... V poklidu jsem si doběhl na zastávku:) a přemýšlím, co jsem zapomněl. Ááá, už to mam. Jen dvě nepodstatný věci. Mapu a plachtu pod stan:( Ještě že jsou ty mobily. Volám dom, ať vyšlou rychlého posla. Ještě že ten autobus má zpoždění... Autobus dorazil a posel nikde. Začíná lehké smlouvání s řidičem, ať mi aspoň přibrzdí, až mapa-plachta poběží. Řidič je tvrďák a něco mrmlá v tom smyslu, jako že má zpoždění a tááák. A už se posel blíží. Ještě že se nějaká holčina na prvním sedadle přimluvila. Řidič otvírá dveře...
Takže já jsem komplet. Konečně zjišťuji, že kluci jsou zde taky. A hurrá směr Harrachov - busák.
V Harrachově je cíl jasný. Jít se někam najíst a počkat na kluky, kteří dorazí za cca 1/2 hoďky od vlaku. Zvolil jsem restauraci Šedý vlk - odsouhlaseno.
Zde nám oznámili, že máme cca 15 minut, než se zavře kuchyň a jídlo už nebude žádný. Rychle si objednáváme a protože tušíme, že kluci vlakovci to už nestihnou, tak myslíme i na ně. Kontrolní telefonát klukům, kde jsou... ...odpověď: v Turnově výpravčí pustil přípoj a nepočkal, až přijede vlak z Prahy. Takže náš odchod se drtek opozdí.
Konečně kluci dorazili. A opravdu, číšník nekecal. K jídlu už nic. Tak se aspoň doplnily tekutiny a vitamíny. Jedno celkové foto a ke strojům...
Cesta na Krakonošovu snídani byla ještě únavnější, než jsme čekali. Trvala asi 2 hoďky. Na cestě leží 15cm sněhu a mírně sněží.
Na Krakonošovu snídani docházíme v cca 00:45. Petr s Martinem2 obsazují odpočívadlo a my ostatní stavíme stany. Sníh je potřeba trochu ušlapat, ale drží dobře, takže problémy s kotvením nejsou. V 01:30 docela utahaní uléháme a jde se spát. Teda aspoň v mém stanu. Dostal jsem totiž Mildu a ten zalezl do spacáku a se slovy "dobrou" se otočil a usnul...:( Budíček byl posunut z původních 06:00 na příjemných 08:00.
Den druhý (sobota 10.1.2004)
Krakonošova snídaně - Vosecká - Tvarožník - Sněžné jámy - Petrova bouda
(druhý výškový tábor)
Zde bych se rád na chvilku zastavil. Sněžnice, to byla další moje lahůtka. Zas mam něco extra :) Vzhledem k tomu, že mnou objednané sněžnice ještě do krámu nedorazili, byl jsem nucen rozjet plán B. Takže jsem vyslal posla na naší chalupu, posel se probrouzdal sněhem ke vchodu, poté se proházel k šupně a sundal z hřebíku "věc", která vůbec není určená na turistiku, ale na udupávání sněhu kolem baráku. Asi si umíte představit, jak jsem ladil:) Kompletní oblečení z GORE-TEXu a asi 10let staré sněžnice :))) No, posuďte sami. Ale světe div se! Přežil jsem já i sněžnice! A co víc. V době, kdy kluci měli zamrzlí přesky a nemohli se z moderních:) sněžnic dostat, jsem já jen zatáh za provázek a... :))) Je pravda, že chůze byla trochu složitější (není volná pata), trochu víc to klouzalo (nemají hroty) a i bořil jsem se víc (menší plocha), ale přežil jsem! :) No, tak to jen taková malá technická odbočka...
Po cestě samozřejmě nesmí chybět focení! (já, Martin, Martin2, Vlado, Milda a Petr) a srandičky.
Na Vosecké boudě proběhlo občerstvování a po cca 1/2 hodině jsme znechuceni cenami a ochotou pingla odešli směr Tvarožník a dále. Počasí nám "přálo". Sněhu bylo asi 80cm, z toho 50cm prašanu. Sněžilo a foukal vítr. No prostě nádhera! :) Jen ty výhledy nás docela mrzely. Cesta na Sněžné jámy byla v pohodě.
Zde jsme posvačili a odešli směr Petrova bouda. Počasí pořád standard.
Při sestupu k Petrově boudě jsme řešili, kam až chceme dojít a kde dnes spát. Nakonec, po zvážení okolností, jsme se vzdali myšlenky na výstup na Sněžku a spánek u Špindlerovky. Rozhodlo se, že přespíme pod Petrovou boudou. Na Petrovce jsme pojedli, popili, oschli a odešli hledat místo na spaní. Tentokrát jsme odcházeli s velmi dobrým pocitem z příjemné obsluhy a dobrého jídla!
Místo na spaní jsme našli cca 500m pod Petrovkou v lese. Bylo potřeba pořádně zdupat sníh a zalehlo se. Milda zas nezklamal! Opět jeho obvyklé "dobrou", ale tentokrát zapnul mobila. Ve výsledku to pro mě dopadlo stejně. Šel jsem spát...
Den třetí (neděle 11.1.2004)
Petrova bouda - Špindlerovka - údolí Bílého Labe - Špindl
Praha nás přivítala deštěm a po sněhu nebylo ani památky. V metru jsme asi museli vypadat jak blázni :)
Každopádně se nám akce líbila a jsme rádi, že jsme ji ve zdraví přežili... :)
Dalším akcím ZDAR!
(Milan)